Jan Tarasin, SITUACE, 1996

49,5 x 69 cm – akvarel, tuš, štětec, papír

49,5 x 69 cm (vnitří rozměry pasparty)
signováno olověným tušem vpravo dole: Jan Tarasin 96
na zadní straně vpravo dole: Jan Tarasin 96 | Situace


♣ Droit de suite: ♣ K kupní ceně bude připočítán dodatečný poplatek vyplývající z práva autora a jeho dědiců na odměnu v souladu se zákonem ze dne 4. února 1994 o autorském právu a právech souvisejících (droit de suite).

Jan Tarasin (Kalisz, 11. září 1926 – Varšava, 8. srpna 2009) studoval malířství na Akademii výtvarných umění v Krakově pod vedením prof. Zbigniewa Pronaszkiho (1946–1951). Ještě jako student debutoval na I. výstavě moderního umění v Krakově v letech 1948/49. V polovině 50. let vytvořil cykly litografií: „Nowa Huta a její obyvatelé“, 1954, „Dům“, 1955). V prvním z nich se postavil proti oficiálnímu optimismu, ve druhém pak pomocí symboliky zátiší vyjádřil existenciální témata a odkazy na nedávné válečné drama. Po roce 1956 začal malovat nefigurativní obrazy. Uspořádání izolovaných prvků (označovaných jako „předměty“) umělec umisťoval na plochu (cyklus „Interiér“, 1957) nebo do aluzivního prostoru (cykly „Hostina“, 1957, „Břeh“, 1962–1964, „Sečtené předměty“, od roku 1968, „Antikvariát“, 1968). Tento princip se v jeho malířství udržuje i v následujících letech, rozdíly mezi jednotlivými tvůrčími obdobími se týkají způsobu zpracování „předmětů“ a jejich umístění v obrazovém prostoru nebo ve vztahu k pozadí. Od 70. let se „předměty“ mění v grafické, obvykle černé znaky na světlém pozadí (cyklus „Kolekcja“, od roku 1971). Pozadí jsou zase někdy iluzivně prostorová, barevně rozmanitá a měkká. V 90. letech se umělec vrátil k barevnému, malířštějšímu pojetí jak znaků, tak pozadí, často tmavých nebo prolínajících se s „předměty“ (cyklus „Wylęgarnia przedmiotów“, 1992). Tarasin je od roku 1962 členem „Krakovské skupiny“. V letech 1963–1967 vyučoval na Katedře interiérové architektury Krakovské akademie výtvarných umění. V roce 1967 se přestěhoval do Varšavy a v roce 1974 nastoupil jako pedagog na Katedru malířství Varšavské akademie výtvarných umění. V letech 1987–1990 byl rektorem této vysoké školy. V roce 1976 obdržel Cenu umělecké kritiky jménem Cypriana Kamila Norwida, v roce 1984 Cenu jménem Jana Cybise; Cena na Mezinárodním uměleckém veletrhu v San Marinu 1965. Souběžně s malířstvím se věnoval kresbě a grafice – do 60. let litografii, od roku 1974 sítotisku. V letech 1974–1981 vydal 8 autorských „Zeszytów“ (Sešitů) se sítotisky a vlastními texty. V roce 1995 se v Galerii Zachęta konala výstava umělce, k níž byl vydán monografický katalog.