Olej na plátně, signováno vpravo dole „J.BERSZ“.
Rozměry: 58 x 65 cm
Janusz Bersz (Poznaň 1925 – 1985 Poznaň) – polský malíř, keramik, scénograf. V roce 1945 se zapsal na kurzy malby v ateliéru francouzského klasicizujícího kubisty, prof. Jeana Souverbieho, na École nationale supérieure des beaux-arts v Paříži. V letech 1947–1950 studoval malířství a interiérovou architekturu na Státní vysoké škole výtvarných umění v Poznani v ateliéru prof. Eustache Wasilkowského. V 50. letech prováděl zakázky v oblasti konzervace a restaurování polychromie v kostelech na Pomořsku a ve Velkopolsku. Svou první samostatnou výstavu uspořádal v roce 1956 v klubu ZPAP v Poznani. Důležitým mezníkem v jeho umělecké kariéře bylo setkání po roce 1958 s tvorbou vynikajícího malíře Piotra Potworowského. Byl jedním z prvních účastníků Mezinárodních plenérů v Koszalině a Setkání výtvarných umělců a vědců v Osiekach (1963, 1964). V letech 1962 a 1966 měl výstavy ve Varšavě v Galerii moderního umění a v Galerii současného umění. V roce 1965 představil své obrazy na „Exposition de Noël“ – výstavě mladých umělců z několika kontinentů v La Galerie Alice Pauli v Lausanne ve Švýcarsku, a také v Lübecku a v Kolíně nad Rýnem v Německu v rámci Výstavy polského umění a v roce 1968 na samostatné výstavě v Karlstadu ve Švédsku v galerii Modern Nordisk Konst. Léta 1956–1969 představovala nejaktivnější období Berszovy malířské tvorby. Na přelomu 50. a 60. let si vybudoval pozici jednoho z předních představitelů tzv. aluzivní abstrakce. Věnoval se malbě na malířském stojanu, akvarelu a kvašu. Jeho raná díla se vyznačovala spontánností výrazu a smyslností; kritici ho nazývali „lyrickým básníkem informelu“. Neztotožňoval se s žádným uměleckým směrem, nevěnoval se programovému umění, tvořil instinktivně pod vlivem svých vlastních psychických reakcí. Odolný vůči malířským módám zůstal v okruhu vlivu mistrů: Pabla Picassa, Henriho Matisseho či Piotra Potworowského. V 60. letech ustupovala v jeho tvorbě lyrika temnější emocionálně-barevné paletě a v abstraktní malířské formě se objevily výrazné expresivní prvky. V 70. letech se odvrátil od beztvaré abstrakce a obrátil se k surrealismu a metaforám. Možná pod vlivem divadelních inscenací mu začaly být bližší figurativní, mytologické a fantastické motivy. Ve druhé polovině 70. let se vrátil k figurativní malbě. Na sklonku života vytvořil sérii figurativních pastelů inspirovaných sakrálními motivy.
