Witold K. (Wit Leszek Kaczanowski) [nar. 1932].
Bez názvu, 1963
Technika: akvarel a tuš na papíře
Podpis: levý horní roh - "Witold K. 1963".
Rozměry: 41,5 × 29,5 cm (list), 50 × 32,5 cm (pohledový rám).
Stav: dobrý, papír mírně zvlněný, při okrajích viditelné známky stárnutí a lehké zašpinění
Unikátní raná práce Witolda K., vytvořená před jeho emigrací do Francie. Kompozice, charakteristická pro umělcovo rané období, je založena na zjednodušených, organických formách a omezené barevné paletě, díky čemuž v ní lze nalézt předzvěst jeho pozdějších cyklů, jako jsou "Samota" nebo "Černé díry". Toto dílo může být důležitým svědectvím o umělcově přechodu od postkonstruktivistické estetiky k osobitému výrazovému jazyku.
Witold-K. (Wit Leszek Kaczanowski) se narodil ve Varšavě v roce 1932, jeho otcem byl Feliks Kaczanowski, dlouholetý ředitel psychiatrické léčebny ve Tworkách. Jeho dětství a období německé okupace, které jako dítě strávil za zdmi nemocnice, zanechaly stopy v umělcově pozdější tvorbě. "Není větší samoty než ta, do níž člověka uvrhne duševní nemoc," poznamenává Witold K.
Studoval na Akademii výtvarných umění ve Varšavě na Fakultě grafiky. Byl žákem mimo jiné Eugeniusze Arcta, Henryka Tomaszewského a Wojciecha Fangora, který na něj po letech takto vzpomínal: "Během zkoušky ke mně přistoupil a zdvořile, ale důrazně mě požádal o nejvyšší známku. Nepochyboval o tom, že právě tu by měl dostat. Poté, co jsem viděl jeho práci, jsem také nepochyboval."
Studium ukončil v roce 1956. Od té doby se účastnil výstav prezentujících nejmladší generaci polských umělců, včetně Výstavy mladých výtvarných umělců ve Varšavě (1956) a výstavy obrazů v Národním muzeu ve Varšavě (1961). První samostatná výstava se uskutečnila v hereckém klubu SPATiF ve Varšavě (1959). V témže roce byl vybrán jako autor nástěnné malby v Osvětimském kulturním centru, která je jednou z největších maleb svého druhu v Evropě. Witold K. ve své tvorbě odvážně překračoval tradiční malířské formy, vytvářel sochy, plakáty i divadelní kulisy.
V roce 1964 odjel díky stipendiu Ministerstva kultury a umění Polské lidové republiky do Paříže. Z Polska odvezl rukopis Stanisława Cata-Mackiewicze, který tak vyšel v pařížském nakladatelství "Kultura". Dozvěděl se o tom Úřad bezpečnosti, což znamenalo, že se Witold nemohl po mnoho let vrátit do země. V Paříži se ocitl v kruhu umělecké bohémy. Přátelil se mimo jiné se spisovatelem a básníkem Jacquesem Prévertem, který o jeho umění napsal báseň. Díky Prévertovi se seznámil s Pablem Picassem, který namaloval jeho portrét. Do skupiny lidí, s nimiž se stýkal, patřila také Françoise Saganová, nejvýznamnější poválečná francouzská spisovatelka. Witoldova první zahraniční výstava se uskutečnila v Galerii 3 + 2, která překvapila a sklidila pochvalu francouzské kritiky. Jak napsal Philippe Caloni v časopise Pariscope: "Tyto znepokojivé obrazy jsou jedním z největších úspěchů současného umění a jejich autor je jedním z největších malířů zítřka".
V roce 1968 se rozhodl odcestovat do USA. Jeho první zastávkou byl New York. O rok později se přestěhoval do Kalifornie, kde si v Los Angeles otevřel svůj první ateliér-galerii. Žil a tvořil také v Santa Fe a Denveru, kde žil od roku 1980. "Tam člověk cítí sílu prostoru," říká umělec. Výsledkem jeho pobytu v USA jsou nové cykly jako Černé díry, Zelené díry, Linie a slavná Samota. Motiv převzatý z umělcem vypozorované situace: New York, výkladní skříň s luxusními kožichy a v pozadí schoulený bezdomovec sedící na chodníku. Odtud v dalších obrazech této série symbolická postava, zbavená identifikačních znaků, detailů anatomie, sotva několik geometrických tvarů, to vše tvořící metaforu opuštěnosti a samoty
