Zdzisław Beksiński, IS, 1991

132,0 x 97,5 cm - olej, dřevovláknitá deska signováno na zadní straně na panelu: d.: IS | BEKSIŃSKI, nad vývozním razítkem

Obraz vystaven, reprodukován a popsán:

- Dmochowski Gallery NET (Virtuální muzeum) webová stránka.

Zobrazení deformované, humanoidní postavy prezentované v katalogu odkazuje na motiv tzv. kostěné židle, které se umělec v druhé polovině 80. let 20. století mnohokrát ujal. Variace na téma lidské postavy pseudoanatomické struktury srostlé s kusem nábytku byly příkladem umělcova odklonu od anekdotické stylistiky jeho fantaskních krajin (1968-1983) a věnování se čistě malířské problematice. Na počátku 90. let se Beksinského umělecké hledání soustředilo na pokusy vnést do obrazové roviny třetí rozměr a rozostřit hranice mezi malbou a sochou.

O dílech z tohoto období se vyjádřil v jednom z rozhovorů: (Obraz s razítkem, rozhovor s M. Turskim, Polityka, č. 21, 1995): "Světlo dopadá jinak, prostor jako by neexistoval, protože je pokryt mlhavou strukturou nebo čistě bílou barvou, a to, co zůstává, je hlavně odhmotněná lidská postava, nejčastěji hlava, kterou zpracovávám způsobem, který se mi zdá být sochařský.

Na nabízeném obraze ustoupila složitá spleť šlach a kostí bytostí sedících na židlích, známá z dřívějších kompozic, syntetické siluetě s jasnou architekturou. Její formu utvářejí nuancované barevné přechody v teplé monochromní škále a jemné akcenty chladné bílé. Přidání bílé je rozhodujícím výrazovým prostředkem - bělost překrývá lokálně kůrovitou, organickou strukturu postavy, zhasíná dominantní hnědé a dodává jí neobvyklou lehkost v oblasti hlavy a ramen. Beksinski tímto způsobem experimentuje s efektem trojrozměrnosti a konfrontuje diváka s iluzí zhmotnění mariáše v mlhavém prostoru. Úzkost, která představení provází, však zdaleka není taková, jaká ochromila diváky po konfrontaci s "divadly hrůzy" 70. let. Vyvažuje ji obdiv k řemeslné zručnosti malíře-perfekcionisty, který se v závěrečné fázi své tvorby oprostil od obrazu smrtí posedlého "stahování lidí z kůže" a vrátil se ke svým původním fascinacím - sochařství a abstrakci.

♣ k vydražené ceně bude kromě dalších nákladů připočten poplatek vyplývající z práva umělce a jeho dědiců na odměnu podle zákona ze dne 4. února 1994 - o autorském právu a právech s ním souvisejících (droit de suite).

(Sanok 24 II 1929 - Varšava 21 II 2005) studoval v letech 1947-1952 na Fakultě architektury krakovské Technické univerzity.

Byl samoukem, který dosáhl nezpochybnitelného postavení v současném polském umění, což potvrzuje přítomnost jeho děl na prestižních výstavách a v muzejních sbírkách. Zpočátku se zabýval fotografií, o kterou se zajímal již od studentských let, a po roce 1956 získal uznání jako tvůrce fotogramů s estetikou založenou na efektech textury. V letech 1958-1962 vytvářel abstraktní obrazy-reliéfy s bohatou texturou, především kovovou, které byly odrůdou malby hmoty. Ke konci tohoto období vznikly ažurové formy ve tvaru postav a plnohodnotné sochy v kovu. Další etapa jeho tvorby probíhala v letech 1962-1974, kdy se věnoval především kresbě. V šedesátých letech kreslil perem a tuší figurální kompozice vyznačující se karikující deformací postav. Od konce 60. let vytvářel kresby uhlím a pastelkami, které byly monochromní variantou jeho paralelní malířské tvorby. Od roku 1974 se věnoval téměř výhradně malbě. Jeho charakteristický styl byl založen na technické dokonalosti doprovázené mimořádným viděním. Maloval postkatastrofický svět, poznamenaný stigmatem smrti a rozkladu. Jeho obrazy jsou zabydleny postavami a bytostmi, sice lidskými nebo zvířecími, ale s charakteristikou přízraků, automatů nebo rozkládajících se mrtvol. Umělec svým obrazům a kresbám nedával názvy (kromě objednacích symbolů), čímž zdůrazňoval svůj nezájem o literární stránku zobrazení. Sám říkal, že se při malování zcela oddává své vizi a "fotografuje" ji. V posledních letech zapojil do své výtvarné techniky techniku elektronického generování obrazu, s jejíž pomocí vytváří počítačové fotomontáže. Beksinského umění, které bylo mnohokrát vystavováno a diskutováno, vzbuzuje u odborníků i veřejnosti mimořádné emoce.
Největší, systematicky doplňovaná sbírka jeho děl v zemi se nachází v Historickém muzeu v Sanoku, v zahraničí - v Paříži, v majetku Piotra Dmochowského, který od roku 1983 sbírá díla a propaguje umělcovu tvorbu. Uspořádal samostatné výstavy Beksińského, mimo jiné v Galerii Valmay v Paříži v letech 1985, 1986 a 1988, a také stálou expozici ve vlastní Galerii Dmochowski - Musée-galerie de Beksiński, která existovala v letech 1989-1996. Vydal také monumentální alba umělce v letech 1988 a 1991.
V Polsku vyšla v roce 1989 v nakladatelství Arkady monografie Tadeusze Nyczka o Beksińském (druhé vydání v roce 1992). Na jaře roku 2005 se konala velká výstava Beksinského obrazů v Paláci opatů v gdaňské Oliwě a ředitel Muzea Sanok Wieslaw Banach vydal obsáhlou monografii o umělci.

Od října 2016 se stálou součástí novohutského kulturního centra stala výstava 250 děl (obrazy, kresby, fotografie) Zdzisława Beksińského ze soukromé sbírky Anny a Piotra Dmochowských. Mezitím je od června 2021 stálá expozice 30 Beksińského obrazů ze sbírky Dmochowských prezentována také v Arcidiecézním muzeu ve Varšavě.

(Foto: Piotr Dmochowski, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=8960820 )