Maria Ewa ŁUNKIEWICZ-ROGOYSKA (1895-1967), Skladba (1957)

Maria Ewa ŁUNKIEWICZ-ROGOYSKA (1895-1967), Skladba (1957)

olej, plátno

38 x 46 cm

signováno a datováno p.d.

Maria Ewa Łunkiewicz-Rogoyska studovala v letech 1921-1924 na Ecole Nationale des Arts Décoratifs v Paříži. Po návratu do Polska se usadila ve Varšavě. Navázala rozsáhlé kontakty s avantgardními skupinami "Blok", "Praesens", "a. r." a s umělci těchto skupin, zejména s Henrykem Stażewskim, Mieczysławem Szczukou, Władysławem Strzemińskim, Katarzynou Kobro a dalšími. V roce 1930 odjela znovu do Paříže, kde tyto kontakty rozšířila o skupiny "Abstraction-Création" a "Cercle et Carré", s nimiž vystavovala, a o osobnosti jako Piet Mondrian, Michel Seuphor, Georges Vantongerloo. V roce 1931 měla první samostatnou výstavu ve varšavském Salonu Czesława Garlińského a v roce 1932 se zúčastnila jedné z nejvýznamnějších manifestací polské konstruktivistické avantgardy - výstavy "Nová generace" ve Lvově a Lodži. Její malba v těchto letech prozrazovala vliv Ozenfantova a Jeanneretova purismu. Na konci 30. let malovala abstraktní obrazy, v nichž čerpala ze zkušeností s kubismem a z vlastní záliby v tlumených, jemných barvách. Během druhé světové války přišla téměř o veškerou svou uměleckou tvorbu. Po válce se od meziválečných let přátelila s Henrykem Stażewskim a sdílela s ním ateliér, který se stal živým centrem moderního umění a místem setkávání umělců a kritiků. Byla také spojena s okruhem Mirona Białoszewského a spolupracovala s Divadlem na Tarczynské ulici. Po roce 1955 vystavovala v Galerii Krzywe Koło Mariana Bogusze, kde měla samostatnou výstavu v roce 1962. Zúčastnila se výstavy obrazů z cyklu "Polská plastická tvorba v roce patnáctého výročí Polské lidové republiky", Národní muzeum, Varšava, 1961, 1. Koszalinského plenéru, Osieki, 1963, 1. Sympozia "Zlatý hrozen", Zielona Góra, 1965.