Zdzisław Beksiński, BEZ NÁZVU, 1981

signováno na rubu desky: BEKSIŃSKI | 1981

Na výztuze desky nápis fixem l.g: 13 | LG, dole 86/1982 | ACRYLIC [v rámečku], m.g.: 13 | SR, p.g.: 13 | PG, pod razítkem povolujícím vývoz do zahraničí s iniciálou.

Provenience:

- Wahl, Praha, Galerie umění Alicji a Bożeny Wahlových.

- Soukromá sbírka, Česká republika.

Obraz byl pravděpodobně inspirován osobou Alicji Wahl, která v roce 1979 založila jednu z prvních soukromých galerií v Polsku. Galerie Alicji a Bożeny Wahlových ve Varšavě vystavovala mimo jiné díla Jana Lebensteina, Franciszka Starowieyského, Jerzyho Dudy-Gracze a Zdzisława Beksińského. V roce 1981 se zde konala první a nikoli poslední výstava obrazů Zdzisława Beksińského.

Na zde prezentovaný obraz vzpomíná Jerzy Żurek - spisovatel, bývalý manžel Alicji Wahl, spolumajitel galerie:

Několik let dokonce visel na stěně v našem bytě. Sama Alicja ho neměla příliš v lásce, domnívala se, že narážky na to, že jde o její portrét, nejsou na místě. Také Beksiński se podobným výrokům vyhýbal a opakovaně zdůrazňoval, že v životě nikoho neportrétoval (kromě, zdá se, profesora Banacha). A že se jedná právě o takové umělecké vidění na určité téma. Oba měli svá hlediska, ale co je vidět, to je vidět. Podobnost, byť groteskně deformovaná, mluví sama za sebe.

Tedy - je a není to portrét Alenky.

♣ k vydražené ceně bude kromě dalších nákladů připočítán poplatek, který vyplývá z práva autora a jeho dědiců na odměnu podle zákona ze dne 4. února 1994 - o autorském právu a právech s ním souvisejících (droit de suite).

(Sanok 24 II 1929 - Varšava 21 II 2005) studoval v letech 1947-1952 na Fakultě architektury krakovské Technické univerzity.

Byl samoukem, který dosáhl nezpochybnitelného postavení v současném polském umění, což potvrzuje přítomnost jeho děl na prestižních výstavách a v muzejních sbírkách. Zpočátku se věnoval fotografii, o kterou se zajímal již od studentských let, a po roce 1956 získal uznání jako tvůrce fotogramů s estetikou založenou na efektech textury. V letech 1958-1962 vytvářel abstraktní obrazy-reliéfy s bohatou texturou, především kovovou, které byly odrůdou malby hmoty. Ke konci tohoto období vznikly ažurové formy ve tvaru postav a plnohodnotné sochy z kovu. Další etapa jeho tvorby probíhala v letech 1962-1974, kdy se věnoval především kresbě. V šedesátých letech kreslil perem a tuší figurální kompozice vyznačující se karikující deformací postav. Od konce 60. let vytvářel kresby uhlím a pastelkami, které byly monochromní variantou jeho paralelní malířské tvorby. Od roku 1974 se věnoval téměř výhradně malbě. Jeho charakteristický styl byl založen na technické dokonalosti doprovázené mimořádným viděním. Maloval postkatastrofický svět, poznamenaný stigmatem smrti a rozkladu. Jeho obrazy jsou zabydleny postavami a bytostmi, sice lidskými nebo zvířecími, ale s charakteristikou přízraků, automatů nebo rozkládajících se mrtvol. Umělec svým obrazům a kresbám nedával názvy (kromě objednacích symbolů), čímž zdůrazňoval svůj nezájem o literární stránku zobrazení. Sám říkal, že se při malování zcela oddává své vizi a "fotografuje" ji. V posledních letech zapojil do své výtvarné techniky techniku elektronického generování obrazu, s jejíž pomocí vytváří počítačové fotomontáže. Beksinského umění, které bylo mnohokrát vystavováno a diskutováno, vzbuzuje u odborníků i veřejnosti mimořádné emoce.

Největší, systematicky doplňovaná sbírka jeho děl v zemi se nachází v Historickém muzeu v Sanoku, v zahraničí - v Paříži, v majetku Piotra Dmochowského, který od roku 1983 sbírá díla a propaguje umělcovu tvorbu. Uspořádal samostatné výstavy Beksińského, mimo jiné v Galerii Valmay v Paříži v letech 1985, 1986 a 1988, a také stálou expozici ve vlastní Galerii Dmochowski - Musée-galerie de Beksiński, která existovala v letech 1989-1996. Vydal také monumentální alba umělce v letech 1988 a 1991.

V Polsku vyšla Beksińského monografie Tadeusze Nyczka v nakladatelství Arkady v roce 1989 (druhé vydání v roce 1992). Na jaře roku 2005 se konala velká výstava Beksinského obrazů v Paláci opatů v gdaňské Oliwě a ředitel muzea v Sanoku Wieslaw Banach vydal obsáhlou monografii o umělci.

Od října 2016 se stala stálou součástí novohutského kulturního centra výstava 250 děl (obrazy, kresby, fotografie) Zdzisława Beksińského ze soukromé sbírky Anny a Piotra Dmochowských. Stálá expozice 30 Beksińského obrazů ze sbírky Dmochowských je mezitím od června 2021 k vidění také v Arcidiecézním muzeu ve Varšavě.