Witold-K. (Wit Leszek Kaczanowski), narozen ve Varšavě 1932, zemřel 2025) Jeho otcem byl Feliks Kaczanowski, dlouholetý ředitel psychiatrické léčebny ve Tworkách. Jeho dětství a období německé okupace, které jako dítě strávil za zdmi nemocnice, se podepsaly na umělcově pozdější tvorbě. "Neexistuje větší samota než ta, do níž člověka uvrhne duševní nemoc," poznamenává Witold K.
Studoval na Akademii výtvarných umění ve Varšavě na Fakultě grafiky. Byl žákem mimo jiné Eugeniusze Arcta, Henryka Tomaszewského a Wojciecha Fangora, který na něj po letech takto vzpomínal: "Během zkoušky ke mně přistoupil a zdvořile, ale důrazně mě požádal o nejvyšší známku. Nepochyboval o tom, že právě tu by měl dostat. Poté, co jsem viděl jeho práci, jsem také nepochyboval."
Studium ukončil v roce 1956. Od té doby se účastnil výstav prezentujících nejmladší generaci polských umělců, včetně Výstavy mladých výtvarných umělců ve Varšavě (1956) a výstavy obrazů v Národním muzeu ve Varšavě (1961). První samostatná výstava se uskutečnila v hereckém klubu SPATiF ve Varšavě (1959). V témže roce byl vybrán jako autor nástěnné malby v Osvětimském kulturním centru, která je jednou z největších maleb svého druhu v Evropě. Witold K. ve své tvorbě odvážně překračoval tradiční malířské formy, vytvářel sochy, plakáty i divadelní kulisy.
V roce 1964 odjel díky stipendiu Ministerstva kultury a umění Polské lidové republiky do Paříže. Z Polska odvezl rukopis Stanisława Cata-Mackiewicze, který tak vyšel v pařížském nakladatelství "Kultura". Dozvěděl se o tom Úřad bezpečnosti, což znamenalo, že se Witold nemohl po mnoho let vrátit do země. V Paříži se ocitl v kruhu umělecké bohémy. Přátelil se mimo jiné se spisovatelem a básníkem Jacquesem Prévertem, který o jeho umění napsal báseň. Díky Prévertovi se seznámil s Pablem Picassem, který namaloval jeho portrét. Do skupiny lidí, s nimiž se stýkal, patřila také Françoise Saganová, nejvýznamnější poválečná francouzská spisovatelka. Witoldova první zahraniční výstava se uskutečnila v Galerii 3 + 2, která překvapila a sklidila pochvalu francouzské kritiky. Jak napsal Philippe Caloni v časopise Pariscope: "Tyto znepokojivé obrazy jsou jedním z největších úspěchů současného umění a jejich autor je jedním z největších malířů zítřka".
V roce 1968 se rozhodl odcestovat do USA. Jeho první zastávkou byl New York. O rok později se přestěhoval do Kalifornie, kde si v Los Angeles otevřel svůj první ateliér-galerii. Žil a tvořil také v Santa Fe a Denveru, kde žil od roku 1980. "Tam člověk cítí sílu prostoru," říká umělec. Výsledkem jeho pobytu v USA jsou nové cykly jako Černé díry, Zelené díry, Linie a slavná Samota. Motiv převzatý z umělcem vypozorované situace: New York, výkladní skříň s luxusními kožichy a v pozadí schoulený bezdomovec sedící na chodníku. Odtud v dalších obrazech této série symbolická postava, zbavená identifikačních znaků, detailů anatomie, sotva několik geometrických tvarů, to vše tvořící metaforu opuštěnosti a osamělosti.
Zúčastnil se desítek samostatných i skupinových výstav po celém světě; měl retrospektivu v Otis Art Institute v Los Angeles (1973), vystavoval mimo jiné v Galerii Zachęta, v Královských Łazienkách a v Národním muzeu v Krakově.
Zemřel 12. března 2025 a byl pohřben na hřbitově Powązki ve Varšavě.
