Władysław Alojzy JAHL (1886–1953)
„Scéna ze sabatu“, 1945
Technika: olej na kartonu
Rozměry: šířka × výška 26 × 34 cm, 40 × 48 cm (s rámem)
Signatura: podepsáno v pravém dolním rohu: Jahl
Na zadní straně: kontrasignováno a datováno: Jahl 1945
Stav: dobrý (viditelné drobné oděrky, praskliny v impastových částech)
Temná a expresivní „Scéna sabatu“ Władysława Jahla je výjimečným příkladem jeho fascinace fantastickým, pohádkovým a okultním světem, která se projevuje v jeho zralé tvorbě. Obraz zachycuje tajemné shromáždění postav – s ženskou postavou uprostřed, hořícím ohništěm, okřídlenými bytostmi a stíny připomínajícími duchy či účastníky rituálu.
Barevná paleta byla omezena na teplé hnědé, oranžové a červené odstíny, což umocňuje dojem tajemnosti a transovosti scény. Stopy expresionistických tahů štětcem a technická volnost přibližují tuto kompozici symbolickému a vizionářskému malířství.
Obraz vznikl v roce 1945, na sklonku umělcova života, kdy se již usadil v Paříži – je svědectvím Jahlova osobního duchovního hledání a silné výtvarné představivosti.
Władysław Adam Alojzy Jahl (1886–1953) – polský malíř, grafik a scénograf, spojený s École de Paris.
Studoval právo na Lvovské univerzitě a dějiny umění na Jagellonské univerzitě. V letech 1912–1914 studoval v Paříži na Académie de la Grande Chaumière, poté – během první světové války – odjel do Španělska, kde od roku 1917 studoval pod vedením Józefa Pankiewicze. V roce 1918 se zúčastnil výstavy malby v Madridu.
Od roku 1920 se trvale usadil v Paříži, kde se pohyboval v kruzích École de Paris. Bydlel mimo jiné s Moïsem Kislingem, byl úzce spjat s Melou Muterovou, s níž po válce sdílel ateliér. Účastnil se nejvýznamnějších pařížských salonů: Podzimního salonu, Salonu nezávislých a výstavy v Musée des Arts décoratifs (1919). Vystavoval také v New Yorku a v Polsku.
V roce 1935 se podílel na založení Pařížské skupiny polských výtvarných umělců. Pravidelně se vracel do Španělska, kde působil mimo jiné jako scénograf v madridském divadle Odeon a jako grafický redaktor několika uměleckých časopisů. V jeho tvorbě jsou patrné vlivy ultraismu, expresionismu a symbolismu.
Během druhé světové války pobýval ve francouzském Voironu nedaleko Grenoblu. V té době se ztratila značná část jeho díla, které zanechal ve svém pařížském ateliéru. Po válce, v letech 1947–1948, využíval ateliér Meli Muter.
Jeho malířství spojuje expresi se symbolickou reflexí a často se zabývá tématy duchovního, vizionářského či metaforického rozměru.
Zemřel v roce 1953 v Paříži. Byl pohřben na hřbitově v Montrouge.
