Jacek Yerka, PAPIER, KÁMEN, NŮŽKY, 2026

70 x 81,5 cm – akryl, plátno

signatura: YERKA 26
signatura na zadní straně fixem na spodní liště rámu: JACEK | YERKA
vedle: >>PAPÍR, KÁMEN, NŮŽKY<< | AKRYL 2026

Jacek Yerka:
Jiskrou, podnětem k namalování tohoto obrazu, byla nějaká zmínka v médiích o politikovi, který nedokázal v nějakém televizním pořadu zahrát titulní hru.
Napadlo mě, že to bude obraz o lidech, kteří překročili hranice svých kompetencí a již nejsou schopni učinit ani to nejjednodušší samostatné rozhodnutí.
Dva prastarí, značně zrezivělí trollové se před stovkami let rozhodli zahrát si „papír, kámen, nůžky (nebo je k tomu někdo zlomyslně přemluvil) a úplně se v tom ztratili a zamotali se, když se snažili podniknout nějakou rychlou akci, aby přelstili soupeře.
Ze strachu, že učiní špatnou volbu, uvízly na věky ve skalní patové situaci.
Podnikavé lidstvo je zabavilo a využilo pro své účely.
Nemám tušení, odkud vyškrábaly ten neocenitelný inkunábul ve formátu in plano plus; naše kultura ho určitě nevytvořila, to je jisté.
Pravděpodobně nám ho spolu s trolly a politiky podstrčila nějaká mimozemská civilizace při své poslední návštěvě Země.
Jen tak se dá vysvětlit, proč všechno vypadá tak, jak vypadá.

Jacek Yerka (Toruň 1952, žije v Borach Tucholskich) absolvoval v roce 1976 Fakultu výtvarných umění Univerzity Mikuláše Koperníka v Toruni.

Specializoval se na grafiku. Během studií se účastnil mnoha soutěží věnovaných plakátovému umění, mimo jiné u příležitosti 50. výročí Polského loveckého svazu (1. cena), tzv. Svátku obrody (1. cena), olympijských her v Torontu, 50. výročí společnosti LOT či v reklamních soutěžích pro „Społem“.
Krátce po získání diplomu získal 3. cenu na Bienále polského plakátu v Katovicích (1979). V té době se prosadil i na mezinárodní scéně. V roce 1978 vyhrál soutěž s tématem „Palestine – homeland denied“, kterou uspořádalo Irácké kulturní centrum v Londýně, a o rok později soutěž na plakát propagující rozvoj veřejné dopravy v Miláně.
Jeho díla byla vystavena na Mezinárodním bienále sportu v Barceloně (1980, 3. cena), na Mezinárodním bienále plakátu ve Varšavě (1981, 3. cena) a na Bienále plakátu v Lahti (1983, 3. cena). V počátečním období své tvorby malíř zřídka maloval obrazy, mimo jiné pro posenskou malířskou soutěž jménem Jana Spychalského (dvakrát 3. cena). Po roce 1980 opustil plakátové umění a zcela se věnoval malířství. Na základě precizní malířské techniky, inspirované starými mistry (Jan van Eyck, Hieronymus Bosch), ale především na své vlastní, neomezené představivosti, vytváří surrealistické kompozice, které obdivují zejména milovníci fantastiky všech žánrů. Inspiroval mimo jiné autora fantasy Harlana Ellisona k napsání 30 povídek, které spolu s obrazy umělce tvořily publikaci s názvem „Mind Fields“, oceněnou v roce 1995 cenou World Fantasy Award. Úspěch alba vyústil v roce 1998 ve výstavu v Morpheus Gallery v Beverly Hills. Stejné nakladatelství – „Morpheus International“ – vydalo album „The Fantastic Art of Jacek Yerka“. Umělec spolupracoval také na produkci amerického filmu „Strawberry Fields“, kde měly obrazy doprovázet skladby skupiny Beatles. Díla tohoto umělce – uznávaného představitele žánru fantasy – se nacházejí v mnoha polských i zahraničních soukromých sbírkách. Výstavy Jacka Yerky se konaly v zahraničí (mj. v Hela Nebelung Galerie v Düsseldorfu v roce 1983) i v Polsku – v Galerii OdNowa v Poznani (1975), v Galerii Grażyny Hase ve Varšavě (1980, 1982), v Galerii umění Alicie a Boženy Wahlových (1990), v hotelu Filmar v Toruni (2016) a v DA Agra-Art (2022).
Jacek Yerka, Umělecký život
Můj umělecký život začal ve druhém ročníku studia na Fakultě výtvarných umění Univerzity Michala Koperníka v Toruni. Zcela nečekaně (pro mě, mé kolegy i učitele) jsem vyhrál soutěž o plakát k 50. výročí Polského loveckého svazu. Získal jsem první cenu ve výši 450 zlotých, za kterou jsem si v knihkupectví KMPiK koupil velký album Boscha a ještě větší s grafikami Dürera.
Ve třetím ročníku studia jsem se zúčastnil soutěže o plakát k takzvanému Svátku obrody, kterou jsem opět nečekaně vyhrál. Tentokrát byla cena významnější a generál Jerzy Ziętek mi v Katovicích osobně poblahopřál k úspěchu. Pomalu jsem se začínal měnit v lovce cen. Účastnil jsem se všech možných plakátových soutěží: k svátku 1. května, 22. července, reklamních soutěží pro „Społem“ (platili nejlépe a mé velmi realistické a tiskově náročné návrhy tiskli celkem slušně), k olympijským hrám v Torontu, k 50. výročí LOT, k rytířskému turnaji na hradě v Golubu (zde mi organizátor slíbil výhru a slovo dodržel – zdá se, že jsem byl jediným účastníkem této památné soutěže) a mnoha dalších, na které si už přesně nevzpomínám.
Abych neupadl do rutiny, účastnil jsem se také malířských soutěží pojmenovaných po Janu Spychalském, pořádaných v Poznani; na konci 70. let jsem tam dvakrát získal třetí cenu. V roce 1978 jsem vyhrál soutěž pořádanou Iráckým kulturním centrem v Londýně pod heslem „Palestine – homeland denied“. Získal jsem 1 500 £ (1 £ odpovídala 3,5 $), příjemnou cestu po Iráku a potřesení rukou od Tarika Azize (měl to být Saddám Husajn, ale právě prováděl čistky v straně Baas).
Získal jsem také třetí cenu na Bienále polského plakátu v Katovicích v roce 1979. V roce 1980 jsem získal třetí cenu na Mezinárodním bienále sportu v Barceloně. Také v roce 1980 jsem vyhrál soutěž v Miláně na plakát propagující rozvoj veřejné dopravy – cenu, která byla na tehdejší dobu astronomicky vysoká, jsem si převzal osobně, když jsem jel malým Fiatem s prasklým těsněním pod hlavou válců, a stále pomaleji přes Alpy. Získal jsem také třetí cenu na Mezinárodním bienále plakátu ve Varšavě v roce 1981 a na Bienále plakátu v Lahti v roce 1983.
To už byl konec mého dobrodružství s plakátem, malířství mě zcela pohltilo. V roce 1995 získal můj album „Mind Fields“, vydaný v USA Jamesem Cowanem ve spolupráci s Harlanem Ellisonem, cenu World Fantasy Award. To vyústilo v výstavu v Los Angeles v roce 1998 v Beverly Hills Gallery. V roce 2011(?) uspořádala společnost NVIDIA celosvětovou soutěž v počítačové grafice inspirované mými obrazy. Vítězné dílo se mi natolik zalíbilo, že jsem podle něj vytvořil obraz „Třetí den stvoření“. Historie mých samostatných výstav je krátká a vyplývá ze specifiky mé práce. Obrazy jsou časově náročné a většina z nich najde své kupce dříve, než se zrodí myšlenka na další výstavu.
Ale několikrát se to podařilo:
Janovi Malikovi v roce 1975 v Galerii Od Nowa v Poznani – 6 velkých obrazů, celé mé tehdejší dílo, jsem vezl v chodbě vlaku do Poznaně, po celou dobu jsem dával pozor, aby je tlačící se cestující nepoškrábali; ale na vernisáži jsem vedl skvělý rozhovor s prof. Tadeuszem Brzozowským, který mě utvrdil v přesvědčení, že mám malovat po svém a na nikoho se neohlížet;s Grażynou Haseovou v letech 1980 a 1982 v její atmosférické galerii na ulici Marszałkowska ve Varšavě; s Hellou Nebelungovou v roce 1983 v Hella Nebelung Gallery v Düsseldorfu;Alicji Wahl v roce 1990 v její vlastní galerii ve čtvrti Żoliborz; Jamesovi Cowanovi v roce 1998 v Beverly Hills Gallery v Los Angeles;Wiesi Żyle ve foyer hotelu „Filmar“ v Toruni (pouze giclée) v roce 2016; Konradovi Szukalskému v roce 2012 v galerii aukčního domu Agraart.Nemohu zapomenout na mosaznou sošku Katarzynky v toruňské galerii slávy před Artusovým palácem, kde jsem v roce 2008 jednoho letního večera promluvil k shromážděnému davu. Stále maluji a snažím se vyrovnat s novými nápady nebo oprášit ty staré, které se mi kdysi nepodařilo zrealizovat kvůli nedostatkům v technice či mentální přípravě.