Římská říše, Trebonianus Gallus, binio (dvojitý aureus), 251–253, ražba Řím.
Lp. Busta Treboniana Galla v paprskové koruně, v brnění a plášti, obrácená doprava, zachycená zezadu v 3/4 profilu. IMP CAE C VIB TREB GALLVS AVG.
Rv. Felicitas stojí čelem k divákovi s hlavou otočenou doleva, drží krátký kaduceus a dlouhé žezlo a opírá se levým loktem o malý sloup. FELICITAS PVBLICA po obvodu.
Zlato, 5,47 g, 22,5 mm, osa 12 g. Calico 3333b; srov. RIC IV.3 s. 160 č. 8 (Felicitas s kaduceem a rohem hojnosti).
Stav II
V průběhu let váha aurea – základní římské zlaté mince – postupně klesala. Ještě v 1. století n. l. vážil asi 7,5 g, zatímco kolem roku 250 n. l. již jen polovinu této hmotnosti. V době Treboniana Galla se zlaté mince začaly velmi lišit co do hmotnosti, neboť se přísně nedodržoval platný standard. Kromě toho tento císař jako první ve větším měřítku zavedl binio, tedy minci o hmotnosti přibližně 1,5krát větší než aureus, charakteristickou portrétem s paprskovou korunou. Jedná se o zřejmou analogii k opatření, které v roce 215 uplatnil císař Karakalla u stříbrných mincí a které vedlo k tomu, že vedle dosavadního denára se objevila nominální hodnota, kterou dnes nazýváme antoninian. Binio bylo s největší pravděpodobností oceněno jako jedenapůlnásobek nebo dvojnásobek aurea (průměrná hmotnost binia Treboniana Galla je 5,75 g, zatímco aurea 3,60 g), podobně jako antoninian vůči denáru. Předpokládá se, že binia nebyla oběhovou mincí, ale spíše jakousi odměnou či darem.
Prezentovaný exemplář patří k méně časté variantě typu FELICITAS PVBLICA, na které Felicitas drží žezlo, nikoli roh hojnosti, a opírá se o sloup. Web ACSearch.info uvádí pouze 3 takové exempláře, na jejichž pozadí náš exemplář vypadá mnohem lépe.
