Rozměry: 61,5 x 50 cm
podepsáno vpravo dole: „Lenica“
na podkladu je nálepka truhlářské dílny
Původ
soukromá sbírka, Polsko
DESA Unicum, 2015
soukromá sbírka, Německo
Životopis
Polský malíř, otec Jana Lenicy a Danuty Konwické. Tchán Tadeusze Konwického. Studia zahájil v roce 1922 na právně-ekonomické fakultě Poznaňské univerzity. Souběžně studoval hudbu na Hudební konzervatoři. Svůj zájem o malířství prohluboval studiem na Soukromém institutu výtvarných umění, který vedl Adam Hannytkiewicz. Ve 30. letech maloval Alfred Lenica figurativní obrazy, především zátiší a krajiny, přičemž se inspiroval kubismem. Na počátku války byla rodina Lenicových vysídlena z Poznaně a odešla do Krakova. Válečné období bylo v malířově kariéře přelomové. Krakovská umělecká scéna soustředěná kolem Tadeusze Kantora, a zejména přátelství s Jerzym Kujawským, vedly k prohloubení malířova zájmu o avantgardu. V roce 1945 se Alfred Lenica vrátil do Poznaně, kde se zapojil do umělecké činnosti. V roce 1947 se stal spoluzakladatelem avantgardní skupiny 4F+R. Po letech pokusů a hledání směřoval Lenica stále silněji k abstrakci a tachismu. V roce 1948 se zúčastnil I. výstavy moderního umění v Krakově, kterou uspořádal Tadeusz Kantor. Kromě hledání a fascinace abstrakcí se Alfred Lenica aktivně podílel na proudu socialistického realismu a na počátku 50. let vytvořil mnoho realistických obrazů. V první polovině 50. let, v období socialistického realismu, Lenica přerušil své tvůrčí experimenty a obrátil se k umělecké doktríně zavedené politickým nařízením. Vzhledem ke svým politickým přesvědčením to pro něj znamenalo návrat k obrazům se sociálním a politickým poselstvím, které maloval již ve 30. letech. V té době namaloval obrazy jako „Mladý Bierut mezi dělníky“ (1949), „Pstrowski a soudruzi“, „Přijetí do strany“ a „Červený plakát“ (1950). Pro vlastní potřebu se také pokoušel spojovat formální experimenty s ideově angažovanou tematikou, jako například v díle „Ztrácíme denní mzdy“ z roku 1953, v němž použil koláž a monotypii. Od roku 1955 se definitivně vyprofiloval malířský styl Alfreda Lenicy, který ho provázel až do smrti. Tento styl byl spojením tachismu, surrealismu, informelu a drippingu. Vznikaly velkoformátové olejomalby vytvořené technikou, kterou umělec vypracoval již dříve (odhalování barevných prosvitů pod jednotlivými vrstvami barvy) a kterou následně zdokonaloval a rozvíjel. Lenica rád používal laky a průmyslové barvy. Prezentoval styl abstraktního malířství s surrealisticko-expresionistickým nádechem. Lenica hodně cestoval; na pozvání OSN pobýval na přelomu let 1959 a 1960 v Ženevě, kde v sídle této organizace vytvořil nástěnnou malbu „Tři živly“ (Voda, Oheň a Láska). Udržoval stálý kontakt s domácí uměleckou avantgardou, vystavoval se Krakovskou skupinou, účastnil se většiny plenérů v Osiekách u Koszalinu, a v roce 1966 se zúčastnil sympozia „Umění v měnícím se světě“ v Puławách.
