Tadeusz Kantor, NACHING THE PLATFORM - Strach o RÁNO, 1961

20,7 x 27,0 cm - pero tuš, fix, akvarel, lak, papír signováno tuší p.g.: T. Kantor | květen | hamburg 1961

dole přes celou šířku kompozice: napínací plátno | strašák, nápis l.d.: a Mr. G. Lilia [nebo: Lidia] | Stochholm [!] 1975



♣ k vydražené ceně bude kromě dalších nákladů připočten poplatek vyplývající z práva umělce a jeho dědiců na odměnu podle zákona ze dne 4. února 1994 - o autorském právu a právech s ním souvisejících (droit de suite).

Tadeusz Kantor (Wielopole Skrzyńskie 1915 - Krakov 1990) studoval v letech 1934-1939 scénografii na Akademii výtvarných umění v Krakově. V roce 1942 založil Podzemní divadlo, které fungovalo do roku 1944 a uvádělo dvě představení: "Balladyna" a "Návrat Odyssea". Při práci na představeních se vytvořila skupina umělců, kteří v roce 1945 pod Kantorovým vedením vytvořili "Skupinu mladých výtvarných umělců". Ta se následně stala jádrem jak experimentálního divadla Cricot 2 (vzniklo v roce 1955), tak druhé "Krakovské skupiny" (vznikla v roce 1957). V roce 1947 byl Kantor na ročním stipendijním pobytu v Paříži; po návratu byl jedním z organizátorů První výstavy moderního umění v Krakově 1948/49. V letech 1950-1954 se výstav neúčastnil. Od roku 1955 se jeho tvorba ubírala dvěma směry. Na jedné straně byl aktivní jako malíř, tvůrce "ambaláží" a od roku 1965 happeningů, na druhé straně se věnoval práci na postupných performancích Cricot 2, z nichž každá byla uměleckou událostí, zejména od 70. let: "(premiéra 1975), "Wielopole, Wielopole" (1980), "Ať umělci zemřou" (1985), "Nikdy se nevrátím" (1988); zemřel po poslední zkoušce představení "Dnes mám narozeniny" (premiéra 1991). Průběžně spolupracoval s galeriemi: Krzysztofory v Krakově (kde sídlilo i divadlo Cricot 2) a Foksal ve Varšavě. Od roku 1979 pobýval společně s divadlem Cricot 2 převážně ve Florencii. Byl teoretikem umění a divadla, autorem mnoha manifestů. Účastnil se mezinárodních výstav nejvyššího řádu, například Documenta v Kasselu (1959, 1965), Bienále v Benátkách (1960), Bienále v Sao Paulu (1967). Obdržel mimo jiné cenu Goethovy nadace Prix Rembrandt, Basilej 1978, medaili "Arts et Lettres" francouzského ministra kultury 1982, cenu Nadace Alfreda Jurzykowského, New York 1982 a mnoho divadelních ocenění.