Olej, duplikované plátno; 80 x 64 cm
Signováno l.d.: Jan Styka, řeckými písmeny charakteristickými pro cyklus.
Vyvolávací cena 35000
Odhad 45000 - 55000
Jedním z malířských cyklů a námětů, jichž se Jan Styka ujal, byly obrazy - ilustrace ke Quo Vadis Henryka Sienkiewicze nebo Homérově Iliadě a Odyssei. V případě druhého jmenovaného literárního díla se umělec vydal po stopách hlavní postavy básně, dělal si skici, malířské poznámky. Podobně jako Henryk Siemiradzki obrátil Jan Styka svou pozornost k antice, ale zdá se, že našel expresivnější formu malířského vyjádření a opustil klasické konvence v malířské technice.
Odysseu ilustroval na 80 obrazech.
Tento ilustruje scénu z 24. zpěvu básně, kdy se Odysseus po návratu na Ithaku a vypořádání se s Penelopinými nápadníky vydává na usedlost svého otce Laerta. Najde ho samotného, oblečeného do smutečního krpce a kozí kápě, jak pracuje v sadu. Posmutnělý pohledem na svého utrápeného otce propukne v pláč, schová se za velkou hrušku a přemýšlí, jak by měl otce přivítat.
Část cyklu představil umělec v roce 1923 v Paříži. Cyklus děl inspirovaný básní Odysseia byl navíc nakonec reprodukován jako ilustrace pro luxusní vydání tohoto Homérova díla, limitované na 500 výtisků, pařížskou Société Générale d'Imprimerie et d'Édition. Šestisvazková sbírka textů řeckého barda vyšla v letech 1922-1927 a Jan Styka za ni obdržel Kříž čestné legie.
Třicet obrazů z této série, včetně nabízeného, bylo vydáno na pohlednicích.
Jan STYKA-1858 Lvov - 1925 Řím
Populární malíř historických a bitevních scén, autor alegorických a náboženských obrazů, portrétista, otec malířů Tadeusze a Adama Styků. Studoval na Akademii výtvarných umění ve Vídni, poté v Římě a v letech 1882-1885 u Jana Matejky na Škole výtvarných umění v Krakově. Po studiích strávil několik let v Paříži a později žil ve Lvově. V roce 1895 odcestoval do Palestiny. Po roce 1900 žil trvale v Paříži, odkud cestoval do Spojených států, Itálie a Řecka. Jako účastník mnoha výstav, včetně pařížských salonů a Světové výstavy v Saint Louis (1904), se těšil značné popularitě a dokonce i slávě. Byl členem Akademie svatého Lukáše v Římě. Byl také iniciátorem a spoluautorem slavných panoramat - Panorama bitvy u Racławic (1892-1894; spolu s W. Kossakem), Golgota (1896), Panorama Transylvánie (1897) a Umučení křesťanů v Neronově cirku (1899). Věnoval se ilustracím, mimo jiné připravoval ilustrace pro luxusní vydání Sienkiewiczova díla Quo vadis?
