Imi Knoebel (1940 Dessau) (F), Anima Mundi 1-3 Ed. II

3 části, každá akryl na kolážované plastové fólii, 37 cm x 29 cm, štítek na rubu, název, datace 2010, nápis "1/3" - "3/3", příklad 3/3, paspartováno, mírně zvlněné vlivem montáže

Imi Knoebel studoval na Akademii umění v Düsseldorfu u Josepha Beuyse v letech 1964-71. Zpočátku se inspiroval ruským konstruktivismem a zkoumal vztah mezi barvou a prostorem. Knoebel zjevně odkazuje na světoznámý obraz ''Černý čtverec'' umělce Kasimira Maleviče, který se především a zřetelně oprostil od zobrazujícího pojetí umění. Autor svým dílem odpovídá na otázky současného umění v celé své tvorbě: prostor, obraz, divák, perspektiva - k čemu je umění? Všechny tyto aspekty jsou v dnešní době zpochybňovány a zabývá se jimi i Imi Knoebel, dokud neopustí to, co bylo původně zamýšleno jako obraz - totiž barvu a formu na plátně - a nepovýší samotný nosný rám na umělecké dílo. Za tímto účelem autor zkoumá aspekty materiálnosti, dvou- a trojrozměrnosti, stejně jako konstruované a náhodné prostorové principy. V průběhu let vznikají materiálové asambláže a kresby, siluety, maloformátová a velkoformátová díla s monochromní malbou a stejně tak polychromní asambláže. V devadesátých letech se Knoebel začal zajímat o hliník jako nosič barvy, který mu umožnil skládat strukturu, rytmus a barevnou rozmanitost podle vlastního uvážení. Vrstvy materiálu, formy, linie a barevné prostory se vynořují z barevných ploch, které svou strukturou a světelností jednotlivých barev vstupují do prostoru diváka. Takzvaná a na tomto místě titulní ''Anima Mundi'' (angl. duše světa) může být vnímána jako náboženský nebo přírodně filozofický koncept a pravděpodobně popisuje analogii celku kosmu a individuální živé bytosti, člověka. Vesmír jako makrokosmos má mít analogickou strukturu jako lidská bytost, mikrokosmos. Jak se však tento dalekosáhlý a rozsáhlý koncept může vztahovat k uměleckému dílu? Stejně jako lze obraz v Knoebelově uměleckém smyslu složit dohromady, lze jej také rozložit na jednotlivé části a vytvořit základní formy, které samy o sobě nesou obrazové funkce. V námi prezentované třídílné edici z cyklu děl ''Anima Mundi'' vkládá autor princip zarámovaného obrazu do různobarevných akrylových ploch na kolážované plastové fólii. Každá ze tří částí má jinou barevnou kompozici: jedna v hnědé barvě s černými a zelenými tóny; druhá ve světle modré barvě s limetkově zelenými, bílými, růžovými a korálovými barevnými plochami a třetí v černé barvě s růžovými, bordó, oranžovými a krémovými barevnými plochami. Podstatná se zde zdá být volnost barevné kompozice a skladba jednotlivých obrazových prvků, která by se snad dala přenést i na volnost každého člověka v konstrukci světa. Každý sám o sobě jako součást "Anima Mundi".