Rozměry: 61,5 x 43,3 cm (list)
Životopis
Španělský malíř, sochař, grafik a keramik, považovaný za jednoho z nejvýznamnějších umělců 20. století. Spolu s Georgesem Braquem jsou zakladateli malířského směru zvaného kubismus. Již od nejmladších let projevoval Pablo svůj malířský a výtvarný talent. Nejprve studoval ve Španělsku, později v Paříži (1901–1922), kde na jeho tvorbu výrazně zapůsobilo setkání s postimpresionisty (mj. Henri de Toulouse-Lautrec, který měl velký vliv na jeho tvorbu před rokem 1901). Picassova díla z let 1901–1904 se označují jako modré období. Jednalo se o díla v melancholické barevné škále, zachycující témata a postavy chudých lidí (Život, Starý kytarista, Dvě sestry, Žehlička). Jeho ateliér se nacházel v ulici La Boétie. Od roku 1904 bydlel v Bateau-Lavoir na ulici Ravignan 13. Po tomto období vstoupila Picassova tvorba do růžového období, v němž vznikly mimo jiné scény ze života cirkusáků („Dívka na kouli“, „Žongléři“, „Toaleta“, „Harlekýnova rodina“). Od roku 1907 začal Picasso pod vlivem Paula Cézanna a iberského a afrického umění tvůrčí experimenty s geometrizací a zjednodušením formy, které daly vznik kubismu (Dívky z Avignonu, Portrét Gertrudy Steinové). V následujícím období se po spolupráci s Georgesem Brakem vykrystalizovaly zásady analytického, hermetického a syntetického kubismu. Za manifest kubismu byla považována premiéra scénického díla „Parade“ podle libreta Jeana Cocteaua, k němuž hudbu složil Erik Satie a scénografii navrhl Picasso. Uvedly jej v roce 1917 „Ruské balety“ Sergeje Diagiljeva. Následující roky se vyznačovaly neustálým tvůrčím hledáním. Když vypukla občanská válka ve Španělsku, postavil se na stranu republikánů, a v roce 1937 namaloval na objednávku republikánské vlády Španělska za 200 tisíc peset slavný obraz Guernica, který byl vystaven ve španělském pavilonu na Světové výstavě v Paříži. Období druhé světové války strávil v Paříži, v roce 1944 vstoupil do Francouzské komunistické strany a po válce se angažoval v levicových a mírových hnutích. V roce 1946 odjel na Azurové pobřeží. V roce 1948 se usadil ve Vallauris. V roce 1948 přijel Picasso do Polska, zúčastnil se Světového kongresu intelektuálů na obranu míru ve Vratislavi a navštívil také Varšavu, kde daroval Národnímu muzeu svou sbírku keramiky, kreseb a barevných tisků. V roce 1950 se stal signatářem stockholmského apelu. V roce 1950 obdržel Mezinárodní Leninovu cenu míru (tehdy nazývanou Stalinovou cenou)[3]. Ve 40. letech maloval protiválečné obrazy (Masakr v Koreji, Válka, Mír). Picassovo poválečné tvůrčí období je velmi bohaté, rozmanité a nedá se jednoznačně zařadit.
