Artus Quellinus I., Antverpy 1609 - 1668 Antverpy, kruh, muzejní kvalita figurální skupina Pohřbení do hrobu

Artus Quellinus I
Antverpy 1609 - 1668 Antverpy, okruh
Muzejně kvalitní figurální skupina Pohřbení Krista
Vlámská
Kolem roku 1640
Délka 50 cm, výška 44 cm, hloubka 30 cm

Artus Quellinus byl vlámský sochař, který sehrál významnou roli ve vývoji severoevropského sochařství vrcholného baroka.

Vševidoucí Pohřbení Krista je mistrovské klasicistně-barokní dílo v mramoru. Vzniklo pravděpodobně kolem poloviny 17. století ve vlámské sochařské dílně z okruhu Artuse Quellina I. (1609-1668), který byl silně ovlivněn stylem římského klasicismu Françoise Duquesnoye (1597-1643). Rozměry (50 x 44 x 30 cm) tvoří impozantní skupinu, která se nachází na pomezí monumentální plastiky a drobné plastiky.
V pyramidální kompozici jsou zobrazeny tři postavy v pašijovém motivu, který znázorňuje okamžik mezi sestupem z kříže a pohřbením do hrobu a spojuje jej s oblíbeným výjevem Oplakávání Krista. Kristovo tělo, zčásti ochable svěšené, zčásti svalnatě napjaté, spočívá na neurčitém podkladu z drapérie a je podpíráno dvěma podpírajícími postavami. Obě jsou obráceny k ústřední postavě v hlubokém rozjímání, jejíž tvář je již bez života obrácena k nebi. Klečící mladík tiskne prsty do svalů horní části paže mrtvého muže, čímž dává průchod emocím a ještě více zdůrazňuje jeho smutnou tvář. Tuto zdrženlivost přeruší druhá postava: Žena objímá Kristovu levou ruku a v hlubokém zármutku přitiskne svou tvář na hřbet jeho ruky. Husté rozevláté vlasy jí vějířovitě vlají po zádech, což rovněž naznačuje citový zmatek. Její mladistvá tvář naznačuje, že jde o Marii Magdalénu. Zvláště nápadný je řídký oděv postav v antickém stylu, který scénu zasazuje do antického prostředí a přiřazuje ji ke stylu klasicistního baroka. Ornamentálně oživené drama zde ustupuje kontemplativní, emotivní variantě výrazu připomínající antické sochařství. Měkká modelace podpůrných postav kontrastuje s anatomicky dokonale ztvárněným, svalnatým a šlachovitým tělem Krista. Tento hyperrealismus a vypjatá dynamika Kristova těla již předjímají blížící se vzkříšení (srov. antické torzo z Belvederu). I ty nejmenší detaily, jako jsou stigmata na hrudi, ažurové kadeře a nehty, jsou pečlivě propracované.
Tyto stažené klasické rysy jsou výrazně ovlivněny Francoisem Duquesnoyem, představitelem římského klasicismu. Ten studoval v Římě a vytvářel zde nejen drobné a monumentální plastiky, ale byl pověřen i restaurováním antických soch. Jako jeden z nejvýznamnějších římských sochařů 17. století svým stylem významně ovlivnil pozdější umělce, včetně Arta Quellina staršího, který byl Duquesnoyem dokonce vyškolen. Vrátil se však do Amsterodamu, kde byl přijat do antverpského cechu sv. V kontrastní směsici mravokárné měkké modelace a expresivně dynamické fyziognomie směřuje autor zde prezentované sochy pozornost také k ústřední postavě Krista. Jako srovnávací příklad může posloužit hliněná bozzetta "Samson a Dalila" (Staatliche Museen zu Berlin). Pečlivé zpracování povrchů a tichý, emotivní dialog mezi zobrazenými postavami svědčí o Duquesnoyových klasicistních inspiracích; složité, dynamicky proporcionální tělo připomíná bujnou barokní malbu Petera Paula Rubense, který byl dokonce dobrým přítelem a učitelem rodiny Quellinů. Malířský dojem a vysoký stupeň technické odbornosti svědčí o sjednocení barokních stylistických prostředků, vytvářejících v mistrovském stylu výjev s emotivním poselstvím.