Matka s dítětem, Řím, 3./4. století

Matka s dítětem
Řím
3./4. století
Mramor
Výška 62 cm, šířka 43 cm, hloubka 20 cm

Jedná se o jedno z nejstarších vyobrazení madony z pozdní římské říše. Již na keltských vyobrazeních mateřského božstva, které je výrazem plodnosti, ale také na egyptských vyobrazeních matky s dítětem, například na Isidě a Osirisovi, je matka zobrazena sedící, s dítětem na klíně. Tyto rysy se objevují také na sochách Kybele, mateřského božstva známého a uctívaného zejména v Anatolii. V 5. století př. n. l. se tato zobrazení dostala také do Athén.
Později byla Kybele začleněna jako božstvo do Římské říše a stala se známou jako Magna Mater. Novou formu jejího kultovního uctívání vytvořila Sibylina věštba v roce 205 př. n. l., která doporučila povolat Magnu Mater jako důležitého spojence ve druhé válce Říma proti Kartágu. Jako nově zplozená trojská bohyně se stala pramáti římské říše. Díky římské hegemonii se kult Magna Mater rozšířil po celé římské říši. Jako srovnávací příklad postoje a sochařského provedení postavy může posloužit soška Kybelé z 2. století n. l. z Los Angeles County Museum of Art (AC1992.152.37). Miska na úlitbu a lvi však byli vyměněni za křesťanské atributy.
Nejstarší křesťanská vyobrazení tohoto typu, Marie s Ježíškem, lze nalézt na sarkofázích od 3. století n. l. V současnosti se na sarkofázích nachází pouze několik podobizen. Tento příklad je již monumentální sochou. Ženská postava je zobrazena vsedě; pod prsy má přepásané roucho a plášť, který je zahnutý kolem ramen a přehozený přes klín. Plášť je sotva vydělený, ale spodní oděv je zobrazen v rovných, těstovitých nápadných záhybech. Přes boty postavy spadá v silných vybouleninách. Levou rukou si žena přidržuje otevřenou knihu ležící na klíně, čímž na tento atribut upozorňuje diváka. Je možné, že se jedná o Písmo svaté. Pravou rukou k sobě tiskne nahé dítě, které balancuje na jejím pravém koleni a je obráceno k divákovi čelem. Matčino láskyplné gesto ještě více zdůrazňuje intimitu mezi matkou a dítětem.