Stanislaw Cukier, dirigent
Patinovaný bronz (vlastní technika)
Dílo signováno,
Rozměry: 28 x 29 cm
Dílo signováno
____
Stanisław Cukier je, jak napsal Jacek Waltoś, "sochař, který pracuje bez prohlášení, bez úvodního slova před vytvořením sochy, ale také bez komentáře po jejím vytvoření. Zvláštní dnes, ale ne v minulosti. Stanisława Cukru však necharakterizuje staromódnost, ale dobrý vkus a smysl pro přiměřenost prostředků, které používá. Jeho záliba v odvozování formy z modelování jako by byla nejstarším záměrem, nejhlubší tradice, podle níž vrstvení hlíny nebo vosku mělo moc oživit ducha v plazmatické hmotě (...), se totiž neshoduje se slovními deklaracemi. (...) Překvapivě se objevují kritéria, která byla tak zapomenuta: zručnost, přesnost, živost citu a tvaru".
Narodil se v Zakopaném, s vyznamenáním absolvoval varšavskou Akademii výtvarných umění, kde v 80. letech působil jako pedagog. Vrátil se však do rodného města. Pokračoval ve své pedagogické misi a nastoupil na místo ředitele v komplexu škol výtvarného umění Antoni Kenar v Zakopaném, kde žije a pracuje dodnes.
Toto říká umělec o svém řemesle: "Díky technice odlévání do bronzu na ztracený vosk jsem dokázal zastavit okamžik, myšlenku, něco pomíjivého, těžko zastavitelného. Sochařství je prostor, je to časoprostor, je to tvar, forma a především uspořádání svět..... Dalo by se říci, že odlévání do bronzu nebo kování do kamene je hmotnou stopou člověka na Zemi."
Jeho díla jsou vystavena po celé zemi a najdete je mimo jiné ve sbírkách Národního muzea ve Vratislavi, Národního muzea v Krakově, Národního muzea ve Varšavě a Britského muzea v Londýně. Umělec se také účastní mnoha skupinových výstav soch a medailí doma i v zahraničí. Účastnil se kongresů FIDEM (Fédération Internationale de la Médaille d'Art) - Florencie, Itálie, USA, Helsinky, Finsko, Budapešť, Maďarsko, Švýcarsko, Německo, Francie, Portugalsko, Velká Británie.
Principy díla Stanislava Cukiera krásně pojmenoval profesor Jerzy Stelmach: "[Cukier] pozoruhodně spojuje metafyzické prvky a své chápání posvátna se zvláštním uměním zjednodušit téma. (...) S jistým odstupem od klasifikací a dělení bych o Cukierovi mohl říci, že je sochařem klasického (hlavního) proudu polského sochařství (...) je to sochař, který je 'zázračně nemoderní'. Ví, co dělá - prostě umí sochat, má vlastní dílnu a techniku. Nepotřebuje šokovat ani organizovat happeningy, vlastně by toho určitě nebyl schopen. Dělá svou práci pořádně: mimořádná díla, která, ač tak rozmanitá, zůstávají vždy rozpoznatelná - jednak díky zvláštní přítomnosti Boha v nich, jednak díky jedinečné "cukrové formě". (...) Předmětem jeho zájmu je člověk, přesněji řečeno: Bůh a člověk. Hledání univerzálního jazyka má smysl právě proto, že mu umožňuje zkoumat tajemství a zachytit podstatu lidství. Sugar věří v Boha, a to už podle něj dává vše na správné místo a do správného poměru, a to jak v životě, tak v umění."
Několik slov o umělci napsal také Bronisław Krzysztof: Jednoduché výrazové prostředky. Cukrův originální postoj, bez ústupků vůči světu, který vytváří ve svých sochách Témata a problémy přebírá bez ohňostroje, ale při sochařském zpracování je přetváří do forem plných výrazu a plastické citlivosti.Výsledné sochy zušlechťuje "živou" patinou, která jim dodává nové světlo a atmosféru. Umělcova tvorba má vzácnou a jedinečnou kvalitu v kontrastu s módou a rozšířeným napodobováním v oblasti umění.
