Włodzimierz Barański, cyklus Man 7 II

patinovaný bronz, 22x17x13 cm

Narozen v Gardea v roce 1947. Vystudoval sochařství na Akademii výtvarných umění ve Varšavě. Umělcova díla byla prezentována na mnoha samostatných i kolektivních výstavách doma i v zahraničí. Počínaje výstavou zasloužilých diplomantů v Galerii Zachęta ve Varšavě v roce 1975 a 15. debutem absolventů Akademie výtvarných umění ve Staré Kordegardě, přes oceněnou účast v soutěži "60. výročí Velkopolského povstání ve výtvarném umění", až po kolektivní výstavy v Poznani, Vratislavi a Toruni a samostatné výstavy ve Varšavě a Legionově. Barańského sochy byly vystaveny v Maďarsku (Budapešť, kolektivní výstava), Švýcarsku (Basilej, kolektivní výstava), Německu (Munster, Bielefeld, samostatné výstavy; Minden, kolektivní výstava). V roce 1992 získal sochař dvouleté tvůrčí stipendium Ministerstva kultury a umění, o rok později začal vyučovat (kresba, malba, sochařství) a jako animátor uměleckých aktivit spolupracoval s Centrem kultury a vzdělávání ve Varšavě. Jedna z jeho soch byla vybrána na sošku Zlatá karta pro nejvýznamnější umělce polské kultury. Jeho díla jsou ve sbírkách sběratelů v Německu, Francii, Velké Británii a Spojených státech. Stefan Szydłowski se pokusil vystihnout podstatu umělcova díla, když napsal: (...) Premeditace ve studnici materiálu bronzu a kamene odráží vědomí volby oblasti uměleckého hledání. Sochař neproblematizuje jednotlivé hodnoty evropské kultury, ale její současnou podobu jako celek. Kulturní dědictví v jeho dílech, nasycených symboly a plných exprese, je prezentováno jako cosi tíživého a anachronického. Tématem tvorby Włodzimierze Barańského je lidský život v jeho základním rozměru, morálce. Umělec ukazuje, že vědomí atributivního charakteru morálky člověka okřídluje, ale tato křídla, kdysi bronzová, svázaná historičností a proměnlivostí lidského osudu, váží tolik, kolik člověk prožil, a kdysi skleněná, "neviditelná" jako vědomí, nepřekročitelný horizont lidské samoty, jako myšlenka, kterou lze snadno znetvořit nebo zničit. A dnešní podobu svobody musí podle autora lidé hledat mezi dobrem a zlem. Stejně jako v minulosti ji ani dnes nemůže nahradit štěstí a krása, ani bohatství a hloupost.