barevná polyesterová pryskyřice, žárovka, elektrické vodiče, kov
Rozměry: 45,5 x 16,5 x 14 cm
Signováno a datováno na spodní straně díla: A.S. 67".
barevná polyesterová pryskyřice, žárovka, elektrické dráty, kov
Stav zachování
dílo konzultováno s Prof. Iwonou Szmelter
Původ
soukromá sbírka, Paříž (dar umělce)
Galerie Pact, Paříž
soukromá sbírka, Polsko
Vystaveno na
srov.: Alina Szapocznikow, Galerie Cogeime, Brusel, 12.11.-3.12.1968
Literatura
Une cuisine où l'on vit [in:] "Femme d'Aujourd'hui", č. 1328, 15.10.1970, s. 93 (il.)
Jola Gola, Alina Szapocznikow. Katalog soch, Národní muzeum v Krakově, Muzeum umění v Lodži, 2001, kat. č. 340, s. 146.
Srov:
Alina Szapocznikow. Zastavení života. Kresby a sochy, [ed.] Józef Grabski, Krakov-Varšava, 2004, s. 162 (il.).
Alina Szapocznikow. 1926-1973, katalog výstavy, Galerie současného umění Zachęta, Varšava 1998, s. 72 (il.).
Životopis
Alina Szapocznikow se narodila 16. května 1926 v Kaliszi. Pocházela z rodiny židovského lékaře. Za války byla v ghettu v Pabianicích a poté postupně vězněna v německých koncentračních táborech: Terezín, Osvětim-Březinka, Bergen-Belsen a Terezín. Po osvobození se sice její matka vrátila do Lodže, ale Szapocznikow se rozhodla žít v Praze. Zde se vyučila výtvarnicí v ateliéru sochaře Otokara Velimského a poté začala studovat na Vysoké škole umělecko-průmyslové. Díky stipendiu studovala Szapocznikow čtyři roky na École nationale supérieure des beaux-arts v Paříži. Těžká nemoc ji však donutila studium přerušit. V roce 1951 se umělkyně vrátila do Polska a natrvalo se usadila ve Varšavě, kde měla ateliér. Zpočátku vytvářela sochy v převládajícím socialisticko-realistickém stylu a jednalo se především o monumentální projekty a realizace. Po tzv. tání v polovině 50. let mohla konečně ukázat to, co ji fascinovalo: formu a materiál. Tehdy vznikly sochy označující další etapy v umělcově tvorbě. Ženské figury: První láska, Těžký věk; organické formy: Plíživec, Bellissima; masy hmoty natažené na ocelovém lešení, které jako by se vysmívaly zákonu gravitace: Máří Magdaléna, Šašek. V roce 1963 opustila zemi a natrvalo se usadila v Paříži. Ve svém ateliéru v Malakoffu experimentovala s novými materiály: polyesterem nebo polyuretanem. Vytvářela především prostorové kompozice s využitím odlitků vlastního těla a těl blízkých osob. Ke konci života měly některé její projekty konceptuální charakter. Zemřela o deset let později v sanatoriu Praz-Coutant v Passy po dlouhém boji s rakovinou. Za rozhodující pro čtení umění Szapocznikowové lze považovat expozici napětí a kontrastů existujících mezi krásou a ošklivostí, radostí a smutkem, vnitřní energií a úpadkem, vitalitou a tělesnou slabostí. Toto východisko vychází z pohledu na její díla prizmatem její biografie, která prošla jakýmsi mytologizačním procesem. Na základě textů psaných z perspektivy memoárů vznikl ucelený obraz Szapocznikowové - temperamentní, těžce zkoušená, brzy zesnulá krásná žena. Její veselost, krása a energie, patrné ve způsobu bytí a tvorby, v kontrastu s těžkými zážitky: pobytem v ghettu a koncentračních táborech, tuberkulózou, neschopností rodit a rakovinou, jako by vrhaly stín na celý její umělecký odkaz a představovaly jeden z hlavních interpretačních klíčů.
