Rozměry: 51 x 19,5 x 16 cm
Signováno a datováno: "AS 68".
Původ:
68: soukromá sbírka, Francie
Literatura:
Srov:
Alina Szapocznikow, ed. Pierre Restany, Florence Houston-Brown, Paris 1967 (obálka), online: https://artmuseum.pl/pl/archiwum/archiwum-aliny-szapocznikow/117/6507 [přístup 7.3.2024].
Alina Szapocznikow. Rzeźba, katalog výstavy, CBWA Zachęta, Varšava 1967, kat. č. 41, nlb, online: https://artmuseum.pl/pl/archiwum/archiwum-aliny-szapocznikow/127/6811 [přístup: 8.03.2024].
Jolanta Scherer, Retrospektiva Aliny Szapocznikow, "Polska Zbrojna", č. 26, 1998, s. 43 (il.).
Alina Szapocznikow 1926-1973, katalog výstavy, Muzeum umění v Lodži, 1999, kat. č. 18, s. 13.
Jola Gola, Katalog soch Aliny Szapocznikow, Národní muzeum v Krakově, 2001, kat. č. 338 a 340, s. 146 (il.).
Alina Szapocznikow. Trapné objekty, ed. Agata Jakubowska, Muzeum moderního umění ve Varšavě, 2011, s. 24, 166, 282 (il.).
Sylwia Zientek, Only They. Polské umění bez mužů, nakladatelství Agora, Varšava 2023, s. 424 (il.).
Biografie
Alina Szapocznikow se narodila 16. května 1926 v Kališi. Pocházela z rodiny židovského lékaře. Za války byla v ghettu v Pabianicích a poté postupně vězněna v německých koncentračních táborech: Terezín, Osvětim-Březinka, Bergen-Belsen a Terezín. Po osvobození se sice její matka vrátila do Lodže, ale Szapocznikow se rozhodla žít v Praze. Zde se vyučila výtvarnicí v ateliéru sochaře Otokara Velimského a poté začala studovat na Vysoké škole umělecko-průmyslové. Díky stipendiu studovala Szapocznikow čtyři roky na École nationale supérieure des beaux-arts v Paříži. Těžká nemoc ji však donutila studium přerušit. V roce 1951 se umělkyně vrátila do Polska a natrvalo se usadila ve Varšavě, kde měla ateliér. Zpočátku vytvářela sochy v převládajícím socialisticko-realistickém stylu a jednalo se především o monumentální projekty a realizace. Po tzv. tání v polovině 50. let mohla konečně ukázat to, co ji fascinovalo: formu a materiál. Tehdy vznikly sochy označující další etapy v umělcově tvorbě. Ženské figury: První láska, Těžký věk; organické formy: Plíživec, Bellissima; masy hmoty natažené na ocelovém lešení, které jako by se vysmívaly zákonu gravitace: Máří Magdaléna, Šašek. V roce 1963 opustila zemi a natrvalo se usadila v Paříži. Ve svém ateliéru v Malakoffu experimentovala s novými materiály: polyesterem nebo polyuretanem. Vytvářela především prostorové kompozice s využitím odlitků vlastního těla a těl blízkých osob. Ke konci života měly některé její projekty konceptuální charakter. Zemřela o deset let později v sanatoriu Praz-Coutant v Passy po dlouhém boji s rakovinou. Za rozhodující pro čtení umění Szapocznikowové lze považovat expozici napětí a kontrastů existujících mezi krásou a ošklivostí, radostí a smutkem, vnitřní energií a úpadkem, vitalitou a tělesnou slabostí. Toto východisko vychází z pohledu na její díla prizmatem její biografie, která prošla jakýmsi mytologizačním procesem. Na základě textů psaných z perspektivy memoárů vznikl ucelený obraz Szapocznikowové - temperamentní, těžce zkoušená, brzy zesnulá krásná žena. Její veselost, krása a energie, patrné ve způsobu bytí a tvorby, v kontrastu s těžkými zážitky: pobytem v ghettu a koncentračních táborech, tuberkulózou, neschopností rodit a rakovinou, jako by vrhaly stín na celý její umělecký odkaz a představovaly jeden z hlavních interpretačních klíčů.
