Rudolf Maison, WODAN, cca 1900

46,5 x 24,0 cm - litý bronz, dláta, ohnivě zlacené další názvy: SPÍCÍ WODAN, WODAN NA TRŮNU, ODYN
signováno na podstavci: Maison Slévárna zn: BRANDSTETTER MUNCHEN.
stav zachování: mírné odření patiny a zlacení

Provenience: plastika zakoupena ve starožitnictví v Buenos Aires v roce 2006.

Bibliografie:

Geiger Karin, Tausch Sabine, Rudolf Maison (1854-1904). Regensburg-Műnchen-Berlin, Universitätsverlag Regensburg, 2016.

Małgorzata Najwer, Chrám legend a Parsifal Hermanna Hendricha a hrad Gral, "Quart", č. 3(9)/2008, s. 42-63, il.

Plastiken und Ölgemälde moderner Meister: Nachlass Prof. Rud. Maison, München, Sammlung Bankier R. Molenaar, Berlin und anderer Besitz, Auktion in München in der Galerie Helbing, [ katalog děl ze sbírky R. Molenaara, Galerie Helbing 28. dubna 1913, Mnichov, 1913, kat. č. 5, 6.].



Wodan (Wotan) je starohornoněmecký bůh války, vítězství a smrti, obdoba anglosaského Wodena a skandinávského Ódina. Wodan-Odyn je zobrazován jako dobře stavěný muž středního věku s dlouhými kudrnatými vlasy a dlouhými vousy. Jeho pravý oční důlek je prázdný poté, co se vzdal svého oka za vodu z pramene moudrosti. V pravé ruce třímá kopí Gungnir, za ním sedí dva havrani - Hugin (Myšlenka) a Munin (Paměť). Odin sedí na trůnu Hlidskjalf, z něhož je vidět vše, co se děje v devíti světech.

Wodan jako monumentální mramorová socha byl vytvořen pro slavnou Sagenhalle - Síň pohádek -, která byla otevřena v roce 1903. Síň byla postavena v Údolí sedmi domů ve Szklarské Porebě z iniciativy Hermanna von Herdricha (1854-1931), rodáka z Harzu, který se usadil v Karkonosze, a charismatického malíře fascinovaného germánskou mytologií a starou pohanskou vírou. Dřevěná stavba připomínající starogermánskou architekturu byla navržena pro umístění série osmi velkoformátových obrazů zobrazujících historii ducha Krkonoš. Małgorzata Najwer popisuje výzdobu interiéru následovně: "Soubor doplňovaly - obvykle menšího formátu - obrazy více či méně, někdy zcela nesouvisející se Sudety. Několik soch mělo salonu dodat vážnost Wagnerova Gesamtkunstwerku. Mezi nimi u vchodu vítala návštěvníky velká socha Liczyrzepa (...), o kus dál pak Spící Wotan od Rudolfa Maisona" (M. Najwer, Hermann Hendrich..., s. 49). Během druhé války se veškeré vybavení Sagenhalle ztratilo. Budova chátrala a nakonec byla zbořena.

Nabízená socha je bronzovou zmenšeninou slavné kompozice. Maison, který své současníky nadchl nesmírně detailní a přitom naturalistickou modelací svých soch, svěřil Wodana do rukou bronzových mistrů, kteří jistě splnili jeho očekávání. Odlitek je vynikající kvality, bez sebemenší nedokonalosti. Jak bronzovací úprava, tak precizní a přitom lehké dláta a rytiny prozrazují ruku zkušených řemeslníků. Zvláštní pozornost si zaslouží ohňové zlacení. Provádí se tradiční technikou vyžadující vysokou míru zručnosti, je silnější a trvanlivější, a tudíž také dražší než galvanické zlacení, které bylo v té době již běžné.

Další kopie Wodana, rovněž se zlacením, se nachází ve sbírce Mnichovského městského muzea. Odlitky nejsou číslovány, takže je obtížné určit, kolik kopií sochy bylo vyrobeno. Nicméně lze předpokládat, že většina z nich nepřežila válečné období ani období po skončení války, kdy byly bronzy roztaveny za účelem získání v té době tolik potřebné suroviny. Mnohé z nich byly kvůli svému ideologickému obsahu při tomto procesu záměrně zničeny. Proto je třeba Maisonova Wodana považovat na antikvárním trhu za raritu.

Rudolf Maison (Regensburg 1854 - Mnichov 1904) - je dnes považován za jednoho z nejvýznamnějších německých sochařů vilémovské éry. Vystudoval architekturu v Mnichově a v roce 1891 se stal profesorem. V roce 1892 byl jedním ze zakladatelů mnichovské secese. V roce 1895 se stal čestným členem Královské akademie výtvarných umění a později také Mnichovské akademie výtvarných umění a Družstva vídeňských umělců. Počátek jeho zářivé kariéry je spojen se zakázkou krále Ludvíka II. na fontánu slávy pro zámek Herrenchiemsee. Mnoho jeho děl, včetně těch nejmonumentálnějších, jako je socha císaře Friedricha před Bodeho muzeem v Berlíně nebo výzdoba nové budovy Říšského sněmu, se do dnešních dnů nedochovalo. V roce 2016 uspořádalo Historické muzeum v Regensburgu monografickou výstavu tohoto umělce, která připomněla jeho tvorbu.