Aleksander Kobzdej, POWIERZNIA NR 17, 1958

69,5 x 34 cm - štětcová tuš, kvaš, papír na plátně

signováno tuší l.d.: Kobzdej | 17/1958.

♣ Droit de suite: ♣ Ke kupní ceně bude připočten příplatek vyplývající z práva umělce a jeho dědiců na odměnu podle zákona ze dne 4. února 1994 - o autorském právu a právech s ním souvisejících (droit de suite).

Aleksander Kobzdej (Olesko na Ukrajině, 12. září 1920 - Varšava, 25. září 1972) žil od raného dětství ve Lvově, kde v roce 1939 složil maturitu. Souběžně se středoškolským vzděláním studoval soukromě kresbu a sochařství. Na podzim 1939 začal studovat architekturu na Lvovském polytechnickém institutu a zároveň začal malovat pod vedením Władysława Lama. Za obou okupací, sovětské i nacistické, se věnoval výdělečné činnosti a zároveň v rámci možností pokračoval ve studiu. V roce 1944 byl deportován na nucené práce do Vídně, odkud uprchl do Jugoslávie. V roce 1945 se vrátil do Polska. Krátce studoval na Akademii výtvarných umění v Krakově u Eugeniusze Eibische, aby koncem roku 1945 nastoupil jako asistent svého bývalého učitele Władysława Lama na Fakultě architektury Technické univerzity v Gdaňsku. Na polytechnice získal diplom inženýra a od roku 1947 začal vyučovat na Akademii výtvarných umění v Sopotech. Zde působil až do roku 1951, kdy přešel na Akademii výtvarných umění ve Varšavě, kde vyučoval až do své smrti. Ve 40. letech 20. století byly jeho malířské pokusy ovlivněny kolorismem, který zvítězil jak na Akademii v Krakově, kde začal studovat, tak na "škole v Sopotech", kde sám vyučoval. Kobzdejův kolorismus však podléhal disciplíně koncentrované, syntetické formy, jejíž kořeny sahaly až ke kubismu a expresionismu. V první polovině 50. let patřil Kobzdej ke koryfejům socialistického realismu. O tom, do jaké míry se umělec ani v této době nevyhýbal ironické reflexi, svědčí diptych složený z obrazů Podaj cegłę a Ceglarki, v němž konfrontoval postulativní a reálnou stránku dřiny každodenní práce. V padesátých letech rozvíjel také svůj kreslířský talent a vytvořil sérii reportážních zápisků ze svých cest do Číny a Vietnamu. Od roku 1956 radikálně změnil svůj styl, od té doby zažívá různé odrůdy informelu a věcné malby. Experimentováním s texturou a prostorem dospěl ke svému hlavnímu motivu, velkému cyklu "Meziprostorů", který vytvářel od roku 1966 a který syntetizoval do malířských objektů nazvaných "Hors cadre".