Bronisław Kierzkowski, COMPOSITION 39, 1976

40,8 x 55,4 cm - kvaš, černý papír, sign. na rubu B. KIERZKOWSKI | 1976 | 39 [v kroužku].

♣ k vydražené ceně bude kromě dalších nákladů připočten poplatek vyplývající z práva autora a jeho dědiců na odměnu podle zákona ze dne 4. února 1994 - Autorské právo a práva s ním související (droit de suite).

Bronisław Kierzkowski (Lodž 28. srpna 1924 - Varšava 21. května 1993) studoval v letech 1946-1947 na Státní vyšší škole výtvarných umění v Lodži u Władysława Strzemińského. Ve studiu pokračoval na akademii stejného typu v Gdaňsku u Juliusze Studnického (1948-1950) a poté na Akademii výtvarných umění ve Varšavě u Eugeniusze Eibische (1951-1955). Diplom této akademie získal v roce 1956. V letech 1962-1963 zde vyučoval, poté působil na Fakultě výtvarných umění Univerzity Mikuláše Koperníka v Toruni a na Univerzitě Marie Curie-Skłodowské v Lublinu (1963-1978). Od roku 1978 byl opět zaměstnán na Fakultě malířství Akademie výtvarných umění ve Varšavě, kde vedl ateliér kresby. V roce 1987 získal titul profesora a v roce 1988 odešel do důchodu. V prvním období své tvorby maloval syntetické krajiny a vytvářel také koláže, v nichž nejdříve překročil hranici abstrakce. Po experimentech s informelní a hmotnou malbou vytvářel přibližně od roku 1957 své nejcharakterističtější sádrové reliéfy. Používal metodu zapouštění kovových prvků - hotových předmětů, částí mechanismů, odpadového materiálu, jako jsou hobliny, odřezky plechů, sítě, dráty apod. do chladnoucí sádrové hmoty. Tímto způsobem vytvářel asambláže s překvapivě - na "odpadkový" původ komponentů - ušlechtilým výrazem. V šedesátých letech rozšířil autor svůj zájem o monumentální a prostorové formy, někdy i pohyblivé, a prezentoval díla tohoto typu na 1. bienále prostorových forem v Elblągu (1965), 1. sympoziu umělců a vědců v Puławách (1966) a 3. sympoziu Zlatý hrozen v Zieloné Hoře (1967). Na poslední z těchto akcí představil prostředí. V pozdějších letech se vrátil k texturním řešením na ploše, která rozvinul v cyklu "Textury". V 60. letech byl spojen s varšavskou galerií Krzywe Koło, kde mnohokrát vystavoval. Zúčastnil se také významných skupinových výstav, například Třetí výstavy moderního umění ve Varšavě v roce 1959, Prvního bienále mladých v Paříži v roce 1959, výstav "Umění asambláže" a "Malba a sochařství" v Muzeu moderního umění v New Yorku v roce 1961. do důchodu odešel v roce 1988. Ve svém prvním období maloval syntetické krajiny a vytvářel také koláže, v nichž nejdříve překročil hranici abstrakce. Po experimentech s informelní a hmotnou malbou vytvářel přibližně od roku 1957 své nejcharakterističtější sádrové reliéfy.