147,0 x 110,0 cm - olej, plátno signováno na rubu plátna p.g.: Jacek | Sienicki | "man" | 1990 | ol. pł, l.g. exportní razítko, na středním pásu: [Sienicki, ov.: 147 x 110 x 10, na p. pásu tkalcovského stavu značkou č. ve sbírce: 7004
Provenience: Sienski, Sienski, Sienski, Sienski, Sienski:
- Obraz zakoupen v 90. letech 20. století od autora pro Muzeum evropského umění v japonské Ósace.
- Po uzavření muzea soukromá sbírka v Asii.
Reprodukovaná malba:
- Jacek Sienicki, Galerie Browarna, Łowicz 1994, kat. č. 24, str. 35, barevná ilustrace, seznam děl str. 138 (chybně datováno 1992);
- Agnieszka Gniotek, Svět v důchodu, Art & Business, č. 4/2002, s. 37, il. 2.
* K vydražené ceně bude kromě dalších nákladů připočtena hraniční DPH ve výši 8 % (v souladu s § 12 odst. 2 Pravidel).
♣ k vydražené ceně bude kromě dalších nákladů připočten poplatek vyplývající z práva autora a jeho dědiců na odměnu podle zákona ze dne 4. února 1994 - Autorské právo a práva s ním související (droit de suite).
Jacek Sienicki (Varšava 29. II. 1928 - Varšava 14. XII. 2000) studoval na Fakultě malířství Akademie výtvarných umění ve Varšavě, kde v roce 1954 získal diplom v ateliéru profesora Artura Nacht-Samborského. V roce 1955 se zúčastnil Výstavy mladých výtvarných umělců ve varšavském Arsenálu. Účast na této manifestaci byla pro umělce nejen řádným debutem, ale také na dlouhá léta určila jeho postoje, sdílené s ostatními "arsenalisty", jejichž zásadami byly: přednost etiky, skepse vůči pomíjivým uměleckým módám a věrnost sobě samému. V roce 1955 Sienicki nastoupil na místo učitele na své mateřské škole. Prošel všemi akademickými stupni a v roce 1981 získal titul profesora. Byl držitelem mnoha ocenění, mimo jiné Ceny kritiky Cypriana Kamila Norwida v roce 1974, Ceny Jana Cybise (nezávislého) v roce 1984 a Ceny Nadace Alfreda Jurzykowského v roce 1993. Jeho malířská tvorba od raných let oscilovala mezi figurativním uměním, často s dramatickým existenciálním podtextem, a příklonem k abstrakci. Zároveň se malíř nevzdal poměrně omezeného souboru oblíbených motivů, k nimž patřily koňské lebky, protáhlé postavy a temné interiéry, které rozehrával v podobné, temně barevné škále. Souběžně s malbou hodně kreslil, nejčastěji uhlím, přičemž práce v této technice považoval za autonomní díla.