Olej, plátno; rozměry 105 x 114 cm; na zadní straně podpis a popis autora. Výstavní nálepka "Mezinárodní trienále malby", Osaka 1990.
Jadwiga Maziarska (1913-2003) je jednou z nejvýznamnějších osobností polského moderního umění, předchůdkyní malby hmoty, autorkou koláží, reliéfů, aplikací, prostorových forem a soch, umělkyní, která svými inovacemi předběhla svou dobu.
Mieczysław Porębski, hlavní teoretik Druhé krakovské skupiny, vzpomíná: "Maziarska nečekaně spojuje zkušenosti meziválečné Krakovské skupiny s tím, co mělo přijít mnohem později - mimořádná cesta"(Kritika a umění, Krakov 2004, s. 148).
Umělkyně byla spojena jak s předválečnou avantgardou, tak s poválečnou II. krakovskou skupinou Tadeusze Kantora a zúčastnila se všech tří výstav moderního umění (Krakov 1948/49, Varšava 1957 a 1959). Prezentovala a prodávala vlastní obrazy v pařížských galeriích, v nichž jí radil a doporučoval známý kritik, autor termínů informel a art autre - Michael Tapié. S odstupem času lze pozorovat chronologickou a formální konvergenci Maziarské samostatného hledání, které započalo již ve 40. letech, s tendencí informelu, jež v té době klíčila v západní Evropě a kterou inicioval cyklus Rukojmí Jeana Fautriera. Naproti tomu její odvaha při provádění technologických pokusů nenašla dobové analogie.
V autorčiných dílech vidíme hluboce zpracovanou realitu, ale Maziarska se odkazů na reálný svět nikdy skutečně nevzdala. Pečlivě sbírané od 30. let 20. století výstřižky z vědeckých časopisů a knih, mikroskopické otisky struktur různých materiálů a tkání, stejně jako náhodné pohlednice, ilustrace a fotografie z tisku - to vše tvořilo její soukromý archív inspirace.
Její vrozená proměnlivost způsobila, že se její tvorba několikrát vyvíjela - jak z hlediska techniky, tak stylu a výrazu. V sedmdesátých letech autorka standardizovala texturu svých obrazů a omezila paletu na černou a bílou, aby se v osmdesátých a devadesátých letech vrátila k barevné pestrosti a volnosti malby.
V roce 2001 získala Jadwiga Maziarska Cenu Jana Cybise.
