Jan Lebenstein, RHINOCÉROS, 1964

50,0 x 99,5cm - olej, plátno, koláž sign. p.d.: Lebenstein

na rubu na f. signováno: Lebenstein | 1964 | "Rhinocéros"

na g. tkalcovský stav nápis: Lebenstein: Rhinocéros

na středním plátně nápis: 49. a nálepka: "Lebenstein" na nápisu: "Lebenstein" na nápisu: 49: NA ŠTÍTKU: GALERIE U JEZUITŮ | SDRUŽENÍ POLSKÝCH UMĚLCŮ | JAN LEBENSTEIN | VÝSTAVA | 16.6.-5.7.1997 | POZNAŇ



Obraz popsán a vystaven:

- Jan Lebenstein, malba, grafika, úvod Gustaw Herling-Grudziński, Czesław Miłosz, Mariusz Rosiak, Galerie u jezuitů, ZPAP, Poznaň 16. 6. - 5. 7. 1997, kat. výst. 14, barevné il., str. nlb;

- Express Poznański 1997, č. 130;

- Gazeta Poznańska č. 142, Poznaň 1997;

- Gazeta Wyborcza č. 143, Poznaň 1997.



Po obrovském mezinárodním úspěchu sérií Figury kreslené a Osové figury
(1956-1960), navzdory veškerému tlaku kritiky, prošel umělec naprostou metamorfózou své dosavadní tvorby.
malířství úplnou metamorfózu. Osové figury se proměnily v horizontální struktury.
Lebensteinova fascinace paleontologickou galerií v Jardin.
de Plantes v Paříži. V Jardin des Plantes jsem pocítil tuto skutečnost, realitu existence těchto živočichů.
Nechtěl jsem v této další fázi napodobovat nebo opičit toho či onoho ichtyosaura, prostě jen
to byla skutečná metafora zkamenělého světa, světa, který neexistuje, světa, v němž se stále ještě nachází
navzdory všemu dodnes doutná život. (...) Šlo mi o určitou pravděpodobnost, že se
projevu živočišného organismu, který je jakoby již připraven, již
již macerovaný, již mrtvý, ale prvek života se v této mrtvolnosti ještě jakýmsi posledním "nádechem" zastavil, a tak se v něm objevil
zastavil. (...) Tito tvorové jsou strnule v pohybu, nebo možná by bylo lépe říci - v křeči. Teď jsem chtěl
živě zobrazit určité situace, které jsem zachytil symbolicky, a představit tak
zvířata i lidi. (...) Dochází zde vlastně k prolínání zvířecího a lidského světa, s nímž zacházím symbolicky - juxtapozice mi slouží k definování situací, které mezi lidmi existují.

Łukasz Kossowski o Lebensteinově bestiáři napsal: Zvířata na sebe berou lidské vlastnosti. Jsou si jisté samy sebou, svou silou a mocí, dělají teatrální gesta triumfu. Jejich těla, pokrytá hrubou drsnou kůží, stojí v klidu při běhu nebo v neohrabaném kleku, zatímco ponořená do tmy hledají hlavou vzhůru náznak světla.
vzhůru za náznakem světla. Schoulené jako embrya upadají do blaženého, archaického spánku. (...)

Postavené z temné, zemité hmoty, zrozené v neproniknutelné temnotě jeskyní, touží po světle a usilují o něj.
Světlo a usilují o něj. (Łukasz Kossowski, Jan Lebenstein, Varšava, 2006, s. 49-53)

♣ k vydražené ceně bude kromě dalších nákladů připočten poplatek, který vyplývá z práva autora a jeho dědiců na odměnu podle zákona ze dne 4. února 1994 - o autorském právu a právech s ním souvisejících (droit de suite).

Jan Lebenstein (Brest Litovsk 1930 - Krakov 1999) studoval malbu na Akademii výtvarných umění ve Varšavě v letech 1948-1954 u profesorů Eugeniusze Eibische a Artura Nacht-Samborského. V roce 1955 se zúčastnil výstavy ve varšavském Arsenalu. Během studií se přátelil s Mironem Białoszewským a v roce 1956 uspořádal svou první samostatnou výstavu v Divadle na Tarczynské ulici. V roce 1959 získal Grand Prix de la Ville de Paris na Prvním bienále mladých v Paříži a v témže roce se do Paříže přestěhoval natrvalo. Po sériích "kreslených figur" (na milimetrovém papíře) a "hieratických figur" z let 1955-1958 maluje sérii "osových figur" (1958-1962), které vystavuje v Paříži a v USA. Současně v roce 1960 začíná kreslit "karnety", jakési deníky, které v budoucnu poskytnou motivy použité v obrazech. V letech 1964-1965 maluje "Bestiář", sérii texturovaných archaických tvorů připomínajících prehistorické vykopávky. Hned poté do svých obrazů uvádí lidské a fantastické postavy, které rozehrávají výjevy, jež nejsou ani mytologické, ani snové, často prodchnuté erotikou. V roce 1970 navrhuje vitráže pro pařížské Centre du Dialogue. V roce 1971 získává francouzské občanství a v roce 1974 vytváří kvaše inspirované knihou George Orwella Farma zvířat. V letech 1976-1989 pracuje výhradně kvašem a pastelem, přičemž se věnuje mytologickým námětům a námětům z Bible: cykly ilustrací ke Knize Jobově (1979) a k Apokalypse (1986) v nových překladech Czesława Miłosze. V roce 1989 se vrátil k olejomalbě (cyklus "Pergamon"). Umělec získal mimo jiné Cenu Nadace Alfreda Jurzykowského v roce 1976, Cenu Muzea varšavské arcidiecéze v roce 1985, Cenu Jana Cybise v roce 1987.