reliéf, akryl, dřevo, plátno, 70 x 50 cm, signováno a popsáno na zadní straně: "Janusz ORBITOWSKI 2006 | 19/06 | 70 x 50 cm".
V roce 2000 se Janusz Orbitowski rozhodl zbavit se ve svých obrazech jakýchkoli chromatických barev a napříště používat pouze bílou. (...)
Bílá barva pro Orbitowského představovala možnost dosáhnout maximálního vyzařování světla. Nejplněji realizovala pohyblivé divadlo stínů na konvexitách a konkávnostech reliéfů. Tak se střetávalo viditelné a neviditelné, zjevné a podceňované, latentní, a tedy tajemné. V odmítnutí všech dekorativních prvků, v tichu, mlčení a askezi bílé barvy našel umělec kouzlo a vznešenost světské metafyziky, bez níž není umění.
Bożena Kowalska, Janusz Orbitowski. Básník prostorových rytmů, Krakov 2022, s. 136.
LITERATURA:
Bożena Kowalska, Janusz Orbitowski. Poeta przestrzennych rytmów, Kraków 2022, s. 160
Malířka, akademická pedagožka. V letech 1961-67 studoval na Fakultě malby a grafiky Akademie výtvarných umění v Krakově, absolvoval v ateliéru profesora Adama Marczyńského. V letech 1970-2012 působil na své alma mater. V roce 1993 mu byl udělen titul řádného profesora. Získal stipendia mimo jiné od Fondatione Romana (1972), Kosciuszkovy nadace (1983) a The Pollock-Krasner Foundation (2002). Získal řadu cen v oblasti malby a zúčastnil se více než desítky samostatných výstav a několika set výstav skupinových. Umělcova díla se nacházejí v muzejních sbírkách a četných soukromých sbírkách, např: Muzeum umění v Lodži, Národní muzeum ve Varšavě, Krakově, Gdaňsku, Vratislavi, Štětíně, Muzeum země Chełmské v Chełmu, Okresní muzeum v Toruni, Radomi, Rzeszówě, Bydhošti, Podlaské muzeum v Białystoku, Muzeum architektury ve Vratislavi, Muzeum středního Pomořanska ve Słupsku, Muzeum historie a etnografie v Chojnici, Pomořanská filharmonie v Bydhošti, Centrum polského sochařství v Orońsku, Muzeum dějin města Krakova v Krakově, Muzeum Bochum v Bochumi, Mondriaanhuis v Amersfoortu, The Barbara Piasecka Johnson Collection v Princetonu, The Kosciuszko Foundation v New Yorku.
