Jozef Czapski, TŘI PLAKÁTY NA MOŘI

16,0 x 23,2 cm - akvarel, fix, koláž, papír Wojciech Zmorzyński napsal o významu kresby v tvorbě Józefa Czapského: Pár v kavárně, osamělý muž ve stanici metra, žena v kostele - viděno a okamžitě zaznamenáno na stránkách skicáku. Zaznamenával horlivě, téměř reportérsky, zachycoval náhlé oslnění v nehybném záběru a dával mu punc trvalosti. Používal fixy, pastelky, tužky, zdánlivě vše, co měl po ruce (...). Kresba pro Czapského nebyla jen způsobem cvičení ruky, ale především způsobem, jak zaznamenat svou první vizi, počátkem myšlenkového procesu, který prohlubující se zkušeností vede k olejomalbě. Kresba byla východiskem pro práci v oleji, často obsahovala písemné informace o barevnosti obrazu (W. Zmorzyński, Widzenie życia, kat. wyst., MN Gdańsk 2000, s. 9).

♣ k vydražené ceně se kromě dalších nákladů připočte poplatek, který vyplývá z práva umělce a jeho dědiců na odměnu podle zákona ze dne 4. února 1994 - o autorském právu a právech s ním souvisejících (droit de suite).

Józef Czapski (Praha 1896 - Paříž 1993) - malíř, kreslíř, spisovatel a publicista; původně studoval práva, poté se v roce 1918 vzdělával na varšavské škole výtvarných umění. Studia přerušil, aby se na příkaz polských vojenských úřadů vydal do Ruska pátrat po nezvěstných polských důstojnících.

V roce 1920 se zúčastnil polsko-bolševické války. V letech 1923-1924 studoval na Akademii výtvarných umění v Krakově. V roce 1924 odjel spolu se skupinou studentů Józefa Pankiewicze, kteří tvořili tzv. pařížský výbor, na další studia do Paříže, kde pobýval do roku 1931. Po návratu do Polska se účastnil výstav kapistů, mj. ve varšavském Institutu umělecké propagandy. Účastník zářijové kampaně, vězeň mj. tábora ve Starobielsku; propuštěn ze zajetí vstoupil do Andersovy armády a v letech 1941-1942 prováděl pátrání po důstojnících a vojácích vězněných a pohřešovaných v SSSR.

Po roce 1944 žil trvale v Maisons-Laffitte u Paříže. Byl jedním ze zakladatelů měsíčníku Kultura. Jako spisovatel publikoval mimo jiné Vzpomínky ze Starobielu, Na nieludzkiej ziemi a četné eseje o umění. Maloval krajiny, zátiší, interiéry a méně často portréty. V 80. a 90. letech 20. století byly jeho obrazy a kresby několikrát vystaveny v Krakově, Varšavě a Poznani.

Jeho malba - zpočátku blízká pankiewiczovské škole, později velmi osobitá a expresivní - je šířeji představena v albu Joanny Pollakówny (Czapski, Varšava 1993).