Stanisław Szukalski, BOLESŁAW ŚMIAŁY (PRAVICE), 1985

49,0 x 32,5 cm - černobílá fotografie, fotografický papír 49 x 32,5 cm (ve světle pasparty)

signováno fixem p.d. na výšku: SSzukalski | 85

Na zadní straně vazby, přiložené k certifikátu pravosti, vlastnoručně podepsáno pod iniciálami: Glenn Bray (na suchém reliéfním razítku s nápisem: ARCHIVES SZUKALSKI).

Součástí certifikátu je historie vzniku díla (překlad z angličtiny):

Tento soubor fotografií vznikl na přelomu let 1985 a 1986, kdy Glenn Bray objevil existenci Szukalského originálních skleněných negativů z konce 10. a 20. let 20. století. Protože Szukalski za svého života nikdy nechtěl prodávat své originální obrazy a kresby, zrodil se plán uspořádat komerční výstavu umělcových signovaných fotografických tisků. Pro jejich zhotovení byl vybrán profesionální fotograf z Burbanku [místo pobytu S. Szukalského v Kalifornii - pozn. překl. Vzhledem k tomu, že originální skleněné negativy byly mimořádně citlivé, bylo rozhodnuto, že bude zhotoven pouze malý počet tisků, přičemž za klíčové bylo považováno několik duplikátů snímků.

Výstava nebyla nikdy uspořádána. Krabice s podepsanými fotografiemi zůstaly u Glenna Braye až do Szukalskiho smrti prakticky zapomenuty, dokud nebyly v roce 2021, 35 let po jejich vzniku, znovu objeveny.

Všechny tisky byly pořízeny na patentovaných fotografických papírech Kodak.

♣ k vydražené ceně bude kromě dalších nákladů připočten poplatek vyplývající z práva autora a jeho dědiců na odměnu podle zákona ze dne 4. února 1994 - o autorském právu a právech s ním souvisejících (droit de suite).

Stanisław Szukalski (Warta u Sieradzu, 1893 - Los Angeles 1987) - sochař.
V roce 1907 spolu s rodiči emigroval do Spojených států. V témže roce, v necelých čtrnácti letech, začal navštěvovat Institut umění v Chicagu. Na chlapcův mimořádný talent upozornil sochař Antoni Popiel, který byl v té době ve Státech a který přesvědčil jeho rodiče, aby ho poslali studovat na krakovskou Akademii výtvarných umění. Szukalski zde studoval tři roky u Konstantyho Laszczky a brzy se zúčastnil výstav Společnosti přátel výtvarného umění v Krakově. V roce 1913 se umělec vrátil do Chicaga.

Szukalského raná díla jsou převážně portrétní busty, v nichž je patrný vliv různých stylů - jak secese, tak evropských avantgardních proudů (expresionismus, kubismus, futurismus), ale i primitivního umění Severní a Jižní Ameriky. Po roce 1914 se v sochařově tvorbě začaly objevovat figurální kompozice se symbolickým, často velmi enigmatickým významem. Umělec v nich využívá dalekosáhlé deformace těl zobrazovaných postav se současným virtuózním vykreslením anatomických detailů. Ve snaze vtělovat do svých děl stále složitější filozofická poselství se obsah Szukalského děl brzy stal nečitelným bez autorského komentáře. To se týkalo řady děl vystavených na umělcově výstavě v galerii Zachęta ve Varšavě v roce 1923 i návrhu pomníku Adama Mickiewicze ve Vilniusu, který byl v roce 1925 oceněn první cenou v soutěži. Tento projekt pracoval se složitou symbolikou; zobrazoval postavu Mickiewicze sedícího na stupňovitém pyramidálním podstavci, který krmí orla vlastní krví vytékající z jeho srdce. Navzdory vyznamenání vyvolal projekt vlnu protestů a nakonec nebyl realizován (nakonec se konala druhá soutěž, jejímž vítězem se stal Henryk Kuna). Od té doby se polská umělecká obec rozdělila na dva tábory - příznivce, nebo zaryté odpůrce Szukalského tvůrčího postoje.
V roce 1925 byla umělcova díla, vystavená v polské sekci na Výstavě dekorativních umění v Paříži (sochy a architektonické návrhy), oceněna mezinárodní porotou nejvyššími cenami. Po cestách po evropských zemích (1926-1928) přijel Szukalski do Krakova, kde byla v roce 1929 uspořádána retrospektivní výstava jeho díla. Při zahájení této výstavy vyvolal umělec skandál svým prohlášením, v němž bez obalu odsoudil stav polského umění, které podle něj otrocky napodobuje západní vzory a ztrácí svůj původní charakter. Sochař podrobil obzvlášť ostré kritice své metody výuky na krakovské akademii a brzy založil vlastní uměleckou školu nazvanou "Twórcownia". Kolem Szukalského se shromáždili mladí nadšenci jeho ideálů, kteří v roce 1929 vytvořili skupinu nazvanou Szczep Szukalszczyk herbu Rogate Serce. Hlavním cílem skupiny bylo odstřihnout se od západních vlivů a odkazovat v umění k národním, či dokonce "rasovým" slovanským kořenům. Szukalski zůstal nesporným vůdcem Szczepu, i když ještě téhož roku odjel do Kalifornie a se svými studenty se stýkal pouze korespondenčně.
Do Polska přijel umělec znovu v roce 1936 a tehdy předložil myšlenku postavit sochařsko-architektonický komplex pod názvem "Duchtynia". Tento soubor, jehož umístění navrhl Szukalski na úpatí Dračího doupěte u Wawelu, se měl stát místem slovanských bohoslužeb. Tato vize si samozřejmě nezískala mnoho příznivců, ale umělec přesto získal zakázku na sochařskou výzdobu budovy Slezského muzea v Katovicích a pomník Boleslava Chrobrého tamtéž. Na modelech těchto děl pracoval Szukalski ve Varšavě, ale ty byly zničeny během německého bombardování v září 1939. Brzy poté umělec nadobro odešel do Spojených států (do Polska se vrátil ještě jednou, na krátkou dobu v roce 1957).

V letech 1939-1945, kdy čelil finančním potížím, tvořil jen málo; hlavní pozornost věnoval kuriózním antropologickým a lingvistickým úvahám, jejichž cílem bylo dokázat tezi, že jazyk primitivních společností byl podobný polštině.
Z pozdního období dlouholeté umělcovy tvorby pocházejí vizionářské sochařské a architektonické návrhy památníků, mezi něž patří "Prométheus Pokorný" (1943), určený jako dar amerického lidu OSN, a "Galicijský kohout" (1960), určený pro Paříž jako pocta francouzským partyzánům. Na sklonku života vydal Szukalski dvě autorská alba, která představují jeho starší i novější tvůrčí hledání: "Koryto plné perel" (1980) a "Vnitřní portréty Szukalského" (1982).

zdroj: https://culture.pl/pl/tworca/stanislaw-szukalski