Tomasz Tatarczyk, PEJZAŻ, 1988

86,0 x 121,0 cm - olej, plátno signováno na rubu na plátně uprostřed: [značka šipky nahoru] | TOMASZ TATARCZYK | 1988 | "PEJZAŻ" "KRAJINA"



Tvorba Tomasze Tatarczyka je především krajinomalba. Tento tradiční žánr autor rozvinul díky svému vlastnímu pojetí umění, které vychází z citového vztahu k přírodě a jejího pronikavého pozorování. Vždy si vybíral záběr z krajiny - nejčastěji kopec, řeku nebo cestu - variující podle jevů, jimiž se řídí svět přírody. Soustředění na jediný motiv, stejně jako střídmá škála barev, omezená obvykle na kontrast černé a bílé, ukazovaly krajinu v její syrovosti, blízké mystice. Zdrojem opakujících se námětů v malířových obrazech bylo nadvištské město Męćmierz, kde se usadil v 80. letech 20. století: Męćmierz je můj ateliér, celý Męćmierz, nejen dům, ale i krajina, cesty, rokle, kopce, řeka, zvířata, předměty, také dobří a zlí lidé (...) Na půdě mého domu a domu mé ženy Oly a našich zvířat mám soukromý prostor, jen svůj, a tam maluji obrazy. Vystoupám po schodech až nahoru, pak zavřu padací dveře v podlaze a získám naprostý pocit bezpečí. (A. Morawińska, Rozhovor s Tomaszem Tatarczykem [in:] Tomasz Tatarczyk. Malířství, Národní galerie umění Zachęta 2004, s. 41). Krajina, představená v katalogu, je právě jedním z malířských záznamů pohledů viděných z okna zmíněného ateliéru. Patří do série několika desítek děl zobrazujících okolní zalesněné stráně. Jejich kompozice jsou horizontální a dvojdílné - spodní zónu vyplňuje tmavý svah kopce s nepravidelnou vrcholovou linií, horní zónu pak obloha. Waldemar Baraniewski je popsal takto: Obrazy jsou masivní, kompozice téměř abstraktní. Zároveň právě na těchto plátnech Tatarczyk pravděpodobně poprvé rozvine celé své barevné mistrovství. Bude v nich popisovat denní dobu, roční období, místní světelné proměny, proměny přírody. A zároveň z nich udělá jakési alchymistické malířské retorty. V černé a bílé, ve vrstvách pod ní namíchaných barev se rýsuje samostatný, živý svět barev. (...) Tyto statické a téměř monumentální obrazy jsou uměřenou malířskou kondenzací krajiny. (...) Černé kopce zastírají slunce a zároveň vyzdvihují nadsvětelnou zářivost. Realita na Tatarczykových obrazech jako by stála někde poblíž, hned za silnicí, za kopcem, za řekou. Asketické formy těchto obrazů jako by vždy vypovídaly o něčem konečném, o extrémním zážitku. Obraz se stává jakýmsi prostředníkem mezi životem a smrtí. (W. Baraniewski, Hned za silnicí, za kopcem, za řekou [in:] dz.cyt., s. 39-40)

Záběr kopce z roku 1988 se od ostatních odlišuje odvážnou barevnou kombinací. Tyčící se masiv v popředí v kontrastu s hořící oranžovou barvou pozadí je jen zdánlivě černý. Oko, které si zvyklo na teplou záři vycházející zpoza kopce, začíná vnímat chromaticky diferencovanou, téměř reliéfní rovinu svahu. Impasto vrstvy barvy, pečlivě nanášené úzkým štětcem, vytvářejí třpytivou melanž černé, indigové a malachitově zelené. Dokládají, že autor byl vynikajícím a - ne vždy zdrženlivým - koloristou, který vytvářel citlivé portréty přírody na pomezí zobrazení reality a metafyziky.

Tomasz Tatarczyk (Katowice 1947 - Varšava 2010) studoval v letech 1966-1972 na Varšavské technické univerzitě, poté v letech 1976-1981 na Fakultě malířství Akademie výtvarných umění ve Varšavě, kde získal diplom u profesora Jana Tarasina. V letech 1980-1986 působil na své alma mater jako pedagog. Během válečného stavu se zapojil do nezávislého uměleckého hnutí a vystavoval v kostelech. Od poloviny 80. let je spojen s varšavskou galerií Foksal, kde uspořádal několik samostatných výstav a účastnil se i skupinových prezentací pořádaných galerií, například "4 Foksal Gallery Artists", Richard Demarco Gallery, Edinburgh 1985, "Dialog", Moderna Museet, Stockholm 1985 a dalších. V letech 1987-1988 byl stipendistou Kosciuszkovy nadace. V roce 1990 získal jednu z cen na 15. festivalu současné polské malby ve Štětíně. Tatarczykova malba je koncentrovaná, úsporná, založená na jednotlivých, jasně exponovaných motivech a úzké škále barev.