Viola PRYBA-HADAŚ, Přítel

80x80, vlastní technika na plátně, 2019

Autorka pracuje pod pseudonymem Pfishova. Je absolventkou Fakulty grafiky Akademie výtvarných umění v Gdaňsku se specializací na grafický design. Diplom na Akademii výtvarných umění získala v roce 2014 v ateliéru Slawomira Witkowského a Adama Świerżewského. Absolvovala také tříletý ateliérový kurz módního návrhářství. Věnuje se malbě, ilustraci, designu a umělecké grafice, textilu a koláži. Práce Pfishové vytvářejí specifické spojení struktury a geometrie, podložené fascinací strukturální přírodou a také tradičními technikami, jako je dřevoryt, linoryt, suchá jehla, a také láskou k typografii. Hledá jednoduchost v barvách a formách, často však obojí kombinuje a pak překračuje svůj rámec. Zajímá ji téma plastů a znečištění planety a životního prostředí, proto často tvoří s využitím druhotných prvků, jako je pletivo, drát a provázek.

Zúčastnila se mnoha výstav - skupinových, samostatných, národních i mezinárodních, včetně Art Basel Art Week v Miami, galerie CAGE v Barceloně, kde také v roce 2019 získala ocenění. Její práce byly vystaveny také na bienále sociálně-politického plakátu "Creative for Human Rights" 2019 v německém Wolfsburgu.

Sama o sobě píše: "Neustále zkoumám šuplíky vlastního podvědomí, vědomí nekonečných myšlenek. (...) Vědomě. Vskutku. Pocitově. Pak už existuji jen já a můj svět. Můj prostor. Mé vědomí. Jádro je v detailech, struktuře, tvarech. (...) Každé dílo v sobě ukládá část mého já díky hodinám soustředění a oddanosti. Objevuji sám sebe tím, že se snažím skrývat, především sám před sebou. Znovu se někdy podívat, aniž bych něco viděl. Aniž bych se díval nebo čekal, začínám vidět.
Díky své velké citlivosti a empatii chci svým uměním pomáhat, nastolovat důležitá témata nebo mluvit o tom, co je pro naše lidstvo ostudné, jako je myšlenka PLANET RECYCLED ART. (...)
Zároveň jsem zapálená pro písmeno a jeho komunikační sílu, sílu grafického znaku. Symboly, výsledné znaky vhledů. Kašubské znaky, které mě od dětství obklopovaly z ubrousků, váz a porcelánu, přetvářím do vlastního grafického jazyka. Vyjímám z nich barvy a dávám jim podobu grafických symbolů. Svým způsobem se od nich odřezávám, ale jen jemně, protože je stále miluji. Vytvářím je nově, po svém, vplétám je do svého světa. Tvořím jimi svůj prostor. Přenáším tyto znaky a symboly do obrazů, grafik a ilustrací, někdy zabírají celý obraz, jindy jsou jen malými prvky. Ve svých dětských vzorech jsem viděla znaky, písmena, formy, proto dnes slova nebo významy přetvářím do grafických znaků, pečetí a forem. (...) Obraz vás nutí dívat se, přemýšlet, číst nebo rozšiřovat historii vlastních slov. Slova, která jsou dnes často považována za banální, nebo jejich vyslovení či přiznání se k jejich cítění vzbuzuje stud, rozpaky, slabost, zastrašení. Např. soucit, láska, lítost, odpuštění, empatie, porozumění, mír, upřímnost atd.