WILLI KOHL (Cáchy 1888 - 1971 Cáchy), Lot a jeho dcery, 1919

WILLI KOHL*
(Cáchy 1888 - 1971 Cáchy)
Lot a jeho dcery, 1919
olej/plátno, 120 x 112 cm
signováno W. Kohl a datováno 19
vyobrazeno v Expressiver Realismus in Deutschland, Vídeň 2017, S. 21
provenience: soukromá sbírka Německo, Galerie Elisengarten Cáchy (Německo), Fine Arts Widder

ODHAD °€ 15.000 - 25.000
ZAČÁTEK € 13.000

Německý malíř 20. století. Navštěvoval Školu umění a řemesel v Cáchách a studoval na Akademii v Mnichově a Stuttgartu. Od roku 1926 v Berlíně, pracoval jako grafik, především jako vedoucí studia deníku Berliner Tagesblatt. Člen Verein der Berlinder Künste a Mnichovské secese. 1928 Návrat do Cách, vedoucí třídy pro komerční umění na Werkkunstschule. Spolu s básníkem dialektu a novinářem Willem Hermannsem, sochařem Alfredem Pieperem, dekoratérem Heinem Lentzenem a inženýrem Josephem Lausbergem založil Cáchenské marionetové hry. Vytvářel krajiny, zátiší a městské scenérie, ale také biblické výjevy, např. scénu ze Starého zákona. Převzato z knihy Genesis, Lot a jeho dcery prchají ze Sodomy a Gomory.

Rodák z Cách, student tamní uměleckoprůmyslové školy a posluchač uměleckých akademií v Mnichově a Stuttgartu Willi Kohl se zde zabývá jednou z nejznámějších epizod z knihy Genesis Starého zákona. Pád Sodomy a Gomory. Bezprostředně před touto katastrofou dostal Lot od dvou Božích poslů příkaz, aby se svou rodinou rychle opustil město, "aniž by se ohlížel za sebe". Protože však Lot zatím váhal, Boží poslové ho spolu s jeho ženou a dvěma dcerami odvedli do bezpečí. Bylo jim řečeno, aby se stáhli do hor, ale Lot to udělat nechtěl, a tak se svých společníků zeptal, zda by místo toho nemohli hledat útočiště ve městě Sóar, což Lot nyní mohl udělat. Za východu slunce Hospodin seslal z nebe na Sodomu a Gomoru síru a oheň. Protože se však Lotova žena proti pokynům andělů obrátila, zmrzla v solný sloup, u něhož měl při této záchranné akci zůstat naživu pouze Lot a jeho dcery. Rozhodující momenty tohoto podobenství o zkaženosti lidstva, Božím hněvu a jeho ochranné ruce nad bohabojnými Kohl zhušťuje do simultánního zobrazení. V pochmurném popředí Lot prchá se svými dvěma dcerami z města, které se již topí v ohni a síře. Navzdory stylizaci v detailech a kresbě postav malíř popisuje sounáležitost a sousedství postav. Lotovy dcery si vzaly na ramena nejnutnější věci a obklopují svého otce. Otec se pravou rukou opírá o vycházkovou hůl, zatímco levou rukou se chytá za čelo. Vyjadřuje jím pravděpodobně nepochopení pro svou ženu, která se od skupiny oddělila, aby vrhla pohled na hořící město. Ve středním plánu vlevo Lotova žena, která neuměla potlačit svou zvědavost a negovala boží pokyn, ustrnula na solném sloupu. Vezmeme-li v úvahu dobu vzniku tohoto obrazu, rok 1919 jako první mírový rok po skončení první světové války, která uvrhla starou Evropu do trosek a kvůli nutným rekonstrukčním pracím neumožnila oslavný pohled do starých časů, pak zde možná rezonuje druhá významová rovina. Kohl v této kompozici pracuje s prizmatickými a rytmickými formami a sází na motivické opakování i na kubisticky založenou abstrakci. Hlavní skupinu v popředí, která se ve stínovém souznění přesouvá do bezpečí před peklem nad bezbožným městem, Kohl umisťuje před krajinu jasně osvětlenou ve světle ohně, jejíž míra abstrakce jako by se směrem do pozadí ještě zvyšovala. Téměř by se dalo hovořit o zlomu, který se zde objevuje ve volbě prostředků abstrakce v designu popředí a pozadí. Prostorová fáze popředí se vyznačuje originalitou formy i obsahu. Kohl ji organizuje ze stylizovaných skalních útvarů, které za svůj plastický účinek vděčí barevně odstíněným hranám a vertikálním plochám. Pestrými fasetovanými barevnými kužely široce se rozlévajícími nad staccatovou střešní krajinou Kohl naznačuje hořící město v pozadí. To, co se na první pohled jeví jako chaotická architektonická etuda, však má uspořádanou strukturu. Kohl stylově odkazuje na ruského průkopníka abstraktní malby, na ruského malíře Vasilije Kandinského, jehož teorie abstrakce definovala referenční pole mezi realitou a abstrakcí: "Abstraktní umění vytváří vedle "reálného" světa nový svět, který z vnějšího pohledu nemá s "realitou" nic společného. Uvnitř se řídí obecnými zákony "kosmického světa". Vedle "světa přírody" se tak objevuje nový "svět umění" - zcela reálný, konkrétní svět. Proto dávám přednost označení takzvaného "abstraktního umění" jako konkrétního umění". Kromě Kandinského se v Kohlových obrazech ozývají barevné abstraktní kompozice Adolfa Hölzela, který byl rovněž jedním z prvních průkopníků klasické modernistické malby. Hölzel a jeho neustálá touha experimentálně rozšiřovat výtvarné prostředky a citlivě reflektovat zákonitosti obrazové tvorby zřejmě podnítila i Kohla k rychlému přepínání mezi různými způsoby abstrakce a k jejich uplatňování i v rámci jednoho obrazu. Kohl, který se v roce 1926 přestěhoval do Berlína, z této schopnosti následně těžil, když se jako vedoucí ateliéru Berliner Tagblatt stále více věnoval umělecké komerci. Od roku 1948, jako ředitel Werkkunstschule v rodných Cáchách, se měl stát i předmětem jeho výuky.

UPOZORNĚNÍ:
Kupní cena se skládá z nejvyšší nabídky plus prémie kupujícího, daně z prodeje a případně poplatku za práva umělců na další prodej. V případě běžného zdanění (v katalogu označeno °) se k nejvyšší nabídce připočítává přirážka ve výši 24 %. K součtu nejvyšší nabídky a prémie kupujícího se připočte povinná daň z prodeje ve výši 13 %. V případě rozdílného zdanění činí prémie kupujícího 28 %. Daň z prodeje je zahrnuta v rozdílovém zdanění.