Zdzisław Beksiński, BEZ NÁZVU, 1967

116,3 x 62,2 cm - olej, deska signováno na zadní straně desky: BEKSIŃSKI 1967



Provenance: Soukromá sbírka, Německo.

Motiv ukřižování se v Beksińského tvorbě objevoval systematicky v průběhu let, především v tzv. fantastickém období (1968-1983). Předložený obraz, raný a ještě ne tak textově dokonalý jako pozdější, se vyznačuje boční perspektivou. Na tmavém kříži, sotva viditelném v horní části kompozice, je zobrazeno vyhublé tělo ve stavu rozkladu. Hlavu postavy zakrývá šedý průhledný závoj. Pohybuje se ve větru a dodává zobrazení zlověstný výraz. Důmyslné barevné nuance zvýrazňují složitou, pseudoanatomickou strukturu kostí a svalů z pozadí.

Podle kritiků mělo umělcovo velebení motivu smrti vyvolat v divácích šok, což paradoxně vedlo k jeho "zkrocení": [Smrt] je pro toto umění jedním velkým kruhem posedlosti, který chce možná právě proto tuto destrukci, smrt, demaskovat, zkrotit, zbavit ji ostnu překvapení. Neboť zabývat se smrtí na denní bázi je jako zbavit ji její vrozené, absurdní krutosti nevyhnutelnosti. Něco, co se stane jen jednou - bude se připomínat každou chvíli, s každým novým obrazem. Ochočenou, pohlazenou smrt, i když neméně nemilosrdnou, je snazší přijmout později, když skutečně přijde (Tadeusz Nyczek, Zdzisław Beksiński aneb Zkrocení smrti, "Student", č. 6, 1973).

Obraz se objevil ve filmu Rozhovory mistra se smrtí z roku 1973, který režíroval Franciszek Kuduk (18'27'' - 18'37'').

♣ k vydražené ceně bude kromě dalších nákladů připočten poplatek vyplývající z práva autora a jeho dědiců na odměnu podle zákona ze dne 4. února 1994 - o autorském právu a právech s ním souvisejících (droit de suite).

(Sanok 24 II 1929 - Varšava 21 II 2005) studoval v letech 1947-1952 na Fakultě architektury krakovské Technické univerzity.

Byl samoukem, který dosáhl nezpochybnitelného postavení v současném polském umění, což potvrzuje přítomnost jeho děl na prestižních výstavách a v muzejních sbírkách. Zpočátku se věnoval fotografii, o kterou se zajímal již od studentských let, a po roce 1956 získal uznání jako tvůrce fotogramů s estetikou založenou na efektech textury. V letech 1958-1962 vytvářel abstraktní obrazy-reliéfy s bohatou texturou, především kovovou, které byly odrůdou malby hmoty. Ke konci tohoto období vznikly ažurové formy ve tvaru postav a plnohodnotné sochy z kovu. Další etapa jeho tvorby probíhala v letech 1962-1974, kdy se věnoval především kresbě. V šedesátých letech kreslil perem a tuší figurální kompozice vyznačující se karikující deformací postav. Od konce 60. let vytvářel kresby uhlím a pastelkami, které byly monochromní variantou jeho paralelní malířské tvorby. Od roku 1974 se věnoval téměř výhradně malbě. Jeho charakteristický styl byl založen na technické dokonalosti doprovázené mimořádným viděním. Maloval postkatastrofický svět, poznamenaný stigmatem smrti a rozkladu. Jeho obrazy jsou zabydleny postavami a bytostmi, sice lidskými nebo zvířecími, ale s charakteristikou přízraků, automatů nebo rozkládajících se mrtvol. Umělec svým obrazům a kresbám nedával názvy (kromě objednacích symbolů), čímž zdůrazňoval svůj nezájem o literární stránku zobrazení. Sám říkal, že se při malování zcela oddává své vizi a "fotografuje" ji. V posledních letech zapojil do své výtvarné techniky techniku elektronického generování obrazu, s jejíž pomocí vytváří počítačové fotomontáže. Beksinského umění, které bylo mnohokrát vystavováno a diskutováno, vzbuzuje u odborníků i veřejnosti mimořádné emoce.
Největší, systematicky doplňovaná sbírka jeho děl v zemi se nachází v Historickém muzeu v Sanoku, v zahraničí - v Paříži, v majetku Piotra Dmochowského, který od roku 1983 sbírá díla a propaguje umělcovu tvorbu. Uspořádal samostatné výstavy Beksińského, mimo jiné v Galerii Valmay v Paříži v letech 1985, 1986 a 1988, a také stálou expozici ve vlastní Galerii Dmochowski - Musée-galerie de Beksiński, která existovala v letech 1989-1996. Vydal také monumentální alba umělce v letech 1988 a 1991.
V Polsku vyšla Beksińského monografie Tadeusze Nyczka v nakladatelství Arkady v roce 1989 (druhé vydání v roce 1992). Na jaře roku 2005 se konala velká výstava Beksinského obrazů v Paláci opatů v gdaňské Oliwě a ředitel Muzea Sanok Wieslaw Banach vydal obsáhlou monografii o umělci.

Od října 2016 se stálou součástí novohutského kulturního centra stala výstava 250 děl (obrazy, kresby, fotografie) Zdzisława Beksińského ze soukromé sbírky Anny a Piotra Dmochowských. Mezitím je od června 2021 stálá expozice 30 Beksińského obrazů ze sbírky Dmochowských prezentována také v Arcidiecézním muzeu ve Varšavě.

(Foto: Piotr Dmochowski, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=8960820 )