Zdzisław Beksiński, BEZ NÁZVU, 1980

61,0 x 73,0cm - olej, dřevovláknitá deska

signováno na zadní straně: BEKSIŃSKI | 1980

vedle stopa po exportním razítku



Provenience: obraz zakoupen v 80. letech 20. století v Galerii umění Alicji a Bożeny Wahlových ve Varšavě.



Zdzisław Beksiński, vyučený architekt, opustil svou vyučenou profesi krátce po ukončení studia na krakovské Technické univerzitě. Podle umělce byla architektura, která byla v té době podřízena socialisticko-realistické doktríně, doménou kolektivní činnosti a nedávala mu možnost tvůrčí seberealizace. Naopak se později vracela jako jeden z hlavních motivů v jeho dílech. Velmi oblíbené obrazy z období Fantastic (1968-1983) byly naplněny nesčetnými variacemi na téma gotických katedrál, opuštěných městských domů, opevněných pevností a - s jasnou asociací na smrt - náhrobků, krypt, stél nebo portálů vedoucích do temného záhrobí. Zobrazená architektura měla daleko k realismu, byla "fotografovanou vizí", blízkou snové poetice, naplněnou atmosférou tajemství a úzkosti, typickou pro metafyzické krajiny.

Tadeusz Nyczek píše o Beksinského obrazech z tohoto období následující: Nebe, ačkoli se podobá obloze, není nikdy přirozeným nebem. Dokonce i mraky, tak často zobrazované, jsou mraky pouze tak, jak si je Beksinski vymyslel. Tato obloha může být na jednom obraze žlutavá, na jiném okrová, na dalším popelavá, smaragdová nebo červená. V závislosti na celkovém barevném tónu, který na obraze převládá. Strom je obvykle stejný, strom bez listí s tlustými, tenkými větvemi, někdy ohnutými ve větru, obvykle silném, který se přehání přes všechno živé i mrtvé na obraze. Povrch země je obvykle buď spálená půda, bažina s kalužemi stojaté vody, nebo neurčitá "zem", na níž mohou stejně dobře ležet kosti, listy papíru nebo zkroucené vnitřnosti. Když Beksinski maluje dům, nikdy nenamaluje okno s rámem a okenicemi, dveře s klikou a střechu s komínem. Na místě okna bude temná díra pokrytá pavučinou, a pokud ne, určitě z ní budou vycházet ohnivé jazyky nebo to bude jen černá díra vedoucí odnikud nikam. Podobnost, někdy velmi vzdálená realitě, naznačuje nepochybně snový původ tohoto umění. Právě ve snu vidíme svět zkresleně - ale pro nás pak zcela přirozeně (T. Nyczek, Zdzisław Beksiński, Arkady, Warszawa 1989, s. 15).



♣ k vydražené ceně bude kromě dalších nákladů připočten poplatek vyplývající z práva autora a jeho dědiců na odměnu podle zákona ze dne 4. února 1994 - o autorském právu a právech s ním souvisejících (droit de suite).

Zdzisław Beksiński (Sanok 24. 2. 1929 - Varšava 21. 2. 2005) studoval v letech 1947-1952 na Fakultě architektury krakovské Technické univerzity. Byl samoukem, který dosáhl nezpochybnitelného postavení v současném polském umění, což potvrzuje přítomnost jeho děl na prestižních výstavách a v muzejních sbírkách. Zpočátku se zabýval fotografií, o kterou se zajímal již od studentských let, a po roce 1956 získal uznání jako tvůrce fotogramů s estetikou založenou na efektech textury. V letech 1958-1962 vytvářel abstraktní obrazy-reliéfy s bohatou texturou, především kovovou, které byly odrůdou malby hmoty. Ke konci tohoto období vytvářel ažurové formy s figurálními tvary a plnohodnotné sochy z kovu. Další etapa jeho tvorby probíhala v letech 1962-1974, kdy se věnoval především kresbě. V šedesátých letech kreslil perem a tuší figurální kompozice vyznačující se karikující deformací postav. Od konce 60. let vytvářel kresby uhlím a pastelkami, které byly monochromní variantou jeho paralelní malířské tvorby. Od roku 1974 se věnoval téměř výhradně malbě. Jeho charakteristický styl byl založen na technické dokonalosti doprovázené mimořádným viděním. Maloval postkatastrofický svět, poznamenaný stigmatem smrti a rozkladu. Jeho obrazy jsou zabydleny postavami a bytostmi, sice lidskými nebo zvířecími, ale s charakteristikou přízraků, automatů nebo rozkládajících se mrtvol. Umělec svým obrazům a kresbám nedával názvy (kromě objednacích symbolů), čímž zdůrazňoval svůj nezájem o literární stránku zobrazení. Sám říkal, že se při malování zcela oddává své vizi a "fotografuje" ji. V posledních letech zapojil do své výtvarné techniky techniku elektronického generování obrazu, s jejíž pomocí vytváří počítačové fotomontáže. Beksinského umění, které bylo mnohokrát vystavováno a diskutováno, vzbuzuje u odborníků i veřejnosti mimořádné emoce.
Největší, systematicky doplňovaná sbírka jeho děl v zemi se nachází v Historickém muzeu v Sanoku, v zahraničí - v Paříži, v majetku Piotra Dmochowského, který od roku 1983 sbírá díla a propaguje umělcovu tvorbu. Uspořádal samostatné výstavy Beksińského, mimo jiné v Galerii Valmay v Paříži v letech 1985, 1986 a 1988, a také stálou expozici ve vlastní Galerii Dmochowski - Musée-galerie de Beksiński, která existovala v letech 1989-1996. Vydal také monumentální alba umělce v letech 1988 a 1991.
V Polsku vyšla Beksińského monografie Tadeusze Nyczka v nakladatelství Arkady v roce 1989 (druhé vydání v roce 1992). Na jaře roku 2005 se konala velká výstava Beksinského obrazů v Paláci opatů v gdaňské Oliwě a ředitel Muzea Sanok Wieslaw Banach vydal obsáhlou monografii o umělci.

Od října 2016 se stálou součástí novohutského kulturního centra stala výstava 250 děl (obrazy, kresby, fotografie) Zdzisława Beksińského ze soukromé sbírky Anny a Piotra Dmochowských. Mezitím je od června 2021 stálá expozice 30 Beksińského obrazů ze sbírky Dmochowských prezentována také v Arcidiecézním muzeu ve Varšavě.

(Foto: Piotr Dmochowski, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=8960820 )