Adam Styka (1890 Kielce-1959 New York), Přes řeku

olej, karton, 36,5 × 45 cm
signováno p. d.: "ADAM/STYKA" (v rámu)

Na rubu nálepka dopravního podniku: "ROBINOT Fréres / SPE-CIALITÉ d'EMBALLAGE et TRANSPORT / D'OBJETS D'ART. / 18, Rue Yvart - PARIS (15e) | Téléph.: VAUGIRARD 10-69 | 18746 B [zarámováno] | M Styka | Exposition: Bruxelles" a razítko s kotvou a kaducí

"Při pohledu na dnes již rozsáhlejší sbírku tohoto jediného polského orientalisty v umění - nacházíme velký rozvoj a mistrovství technické stránky pláten. Malování světla je v malbě považováno za velmi obtížnou věc. - Styka tuto obtíž překonal. Pasta malby nám vypráví o divočině Východu, dává nám tušit faraonské země, kouzlo legendy asociující reálný svět, který se slévá v celek - napůl reálný, napůl pohádkový". (W. Wankie, Adam Styka, skupinová výstava v galerii Zachęta, "Tygodnik Ilustrowany", 22.IV.1922, s. 266).

"Jděte do místnosti, kde jsou Lidé Východu Adama Styky, a hned se zdá, že teplota stoupá; neboť tyto výjevy z Alžíru a Egypta mají tak žhavé barvy, jako by každá, z těchto krajin pálila od slunce. Vysoké základní barvy vyrážejí do popředí vykreslené s velkolepým realismem zachmuřených, dlouholetých velbloudů, melancholických oslů; skály a písky se lesknou na slunci jako štětiny, polorozpadlé stromy syčí na slunci, voda je tekutější než samotná "aqua pura" - někdy neuvěřitelně, hojně modrá s intenzivními odlesky. Tak ohromující zářivost, barevnost a žár se málokdy vidí i na východních obrazech. Jsou to obrazy, které by si neměl nechat ujít žádný milovník energie obsažené ve smyslné kráse." (A. Bridle "The Toronto Daily Star", 4 III 1937, citováno podle Cz. Czapliński, "The Styka Family Saga/Sága rodiny Styků", New York 1988, s. 152-153.)

Zpočátku neměl být profesní život Adama Styky vůbec spojen s malířstvím. Ačkoli Adam projevoval velký zájem o umění již od útlého věku, jeho otec Jan měl s nejmladším synem zcela jiné plány. Především výrazně upřednostňoval svého staršího syna Tadeusze, pokud jde o jeho umělecký rozvoj. Jak vzpomíná Wanda Styka, Adamova manželka, "otec říkal, že není třeba tří malířů Styků, a chtěl Adama nasměrovat na jinou cestu" (Czesław Czapliński, "The Styka Family Saga", New York 1988, s. 135). Touto cestou mělo být budoucí studium inženýrství. Kolem roku 1907 byl Adam poslán do prestižní katolické školy Passy ve Froyennes v Belgii, která ho připravovala na studium inženýrství na nejlepších francouzských univerzitách (lit. Andrzej Bińkowski, Bińkowska Maja, Skrodzka Barbara, Su Romain, "Adam Styka, život a dílo", 2015, s. 6.). Tam si naštěstí Adamova velkého výtvarného talentu všiml jeden z jeho učitelů a přemluvil Jana, aby syna poslal studovat malířství. Adam tak začal studovat na École Nationale des Beaux-Arts v Paříži pod vedením francouzského akademického malíře Fernanda Cormona (1855-1924), který maloval portréty, historická a náboženská zobrazení a jehož pobyt v Tunisku vyústil také v obrazy s orientální tematikou. Pravděpodobně právě kontakt s tímto umělcem vzbudil v mladém studentovi fascinaci vzdáleným světem Orientu. Adamova první cesta do Afriky se pravděpodobně uskutečnila v roce 1909 v rámci stipendia, které obdržel. Další cesty do Alžíru a Tunisu se uskutečnily v roce 1911. Od té doby navštívil Adam Styka exotické africké země mnohokrát a tyto cesty byly nedílnou součástí umělcova života. Styka byl černým kontinentem, jeho obyvateli a krajinou naprosto uchvácen. Od té doby se na plátnech nejmladšího Styky objevovaly sluncem zalité výjevy z kočovného života, karavany, scény u napajedel s velbloudy nebo osly, eroticky zabarvené portréty marockých žen a milenců. Všechna tato díla nadchla veřejnost a kritika o nich psala takto:
"V galerii Gerard Brothers v ulici La Boétie 2 mají milovníci skutečného umění velké potěšení vidět šedesát děl mladého mistra Adama Styka. Všechna vystavená plátna jsou nádherná a oslňují úžasnou barevnou bohatostí. Kompozice děl svědčí o autorově velké umělecké zručnosti, zatímco velmi rozmanité provedení svědčí o umělcově rozmarné a rozmanité citlivosti; to vše potvrzuje talent tohoto mistra orientálních výjevů. Vidíme jak odvážná plátna, provedená s hutnou barevnou masou a mladistvým zápalem, tak díla vyznačující se intenzivní poetikou a okouzlující jemností. Tyto studie zobrazují život Orientu v celé jeho kráse a s bohatstvím dojmů. Obrazy Adama Styky jsou bez výjimky dojemné (...). Z návštěvy jsme si odnesli především nádheru, která okouzlila naše oči, a estetické uspokojení. Kterou jsme prožívali s mimořádnou intenzitou. Mladému mistrovi, který si již nyní vytváří jméno a vydává se cestou, kterou před ním prošli jeho otec Jan Styka a bratr Tadeusz, přejeme dlouhou a zářivou kariéru. Výstava děl Adama Styky, kterou jsme měli možnost obdivovat, nás ujišťuje o jeho zářné budoucnosti."
C. Merlot, L'Art polonais á Paris. L'exposition des oeuvres de M. Adam Styka [výstava v Galerii Gérard], "La Pologne politique, économique, littéeaire at artistique" 1920, sem. II, s. 1318-1322.