Rozměry: 43 x 78 cm
signováno na p.d.: "Alessio Issupoff".
na zadní straně papírová inventární nálepka s číslem: "PR/ N.079274/2845".
Životopis
V roce 1908 začal Issupoff studovat na Moskevské škole malířství, sochařství a architektury. Během této doby se účastnil výstav Svazu ruských umělců a Sdružení putovních výstav umění (Peredvižniki). V letech 1910-1915 vystavoval svá díla, z nichž většinu tvořily krajiny, na výstavách moskevské galerie Lemercier, na jarních výstavách v sálech Císařské akademie umění a na charitativních výstavách pořádaných na pomoc rodinám zraněných a padlých vojáků účastnících se první světové války . V roce 1915 obdržel povolání do armády. Jeho vojenská služba v letech 1915 až 1917 probíhala u Simbirského střeleckého pluku v Turkestánu v Taškentu . V roce 1920 byl poslán do Samarkandu, kde působil jako umělec a vedoucí umělecké sekce Komise pro obnovu a ochranu samarkandských starožitností. Vytvářel skici starožitností a studoval archeologii, historii, kulturu a umělecké tradice Střední Asie. V této době ve své tvorbě navázal na impresionistickou malbu a vytvořil řadu obrazů, orientálních krajin a žánrových výjevů. V roce 1921, po návratu do Moskvy, se stal členem Svazu umělců revolučního Ruska, účastnil se výstav Svazu umělců Peredvižniků, Svazu ruských umělců , Společnosti umělců moskevské školy a pracoval na albu "Velká revoluce a život Rudé armády". Na žádost vlády umělec vytvořil sérii portrétů sovětských státníků a vytvořil díla věnovaná revoluční tematice. V roce 1926 odjel do Itálie, důvodem jeho odjezdu byla nevyléčitelná kostní tuberkulóza, kterou trpěl. Strávil zde 30 let svého života. Své práce vystavoval v Římě, Miláně a Neapoli a stal se významným účastníkem samostatných i skupinových výstav. V roce 1949 vyšla v Itálii ilustrovaná monografie umělcova díla, jejímž autorem byl známý italský umělecký kritik profesor Giorgio Nicodemi.
