Rozměry: 47,5 x 33 cm
Obraz je kopií jednoho z panelů sieneského polyptychu Pietra Lorenzettiho (cca 1335–1340, Galerie Uffizi ve Florencii).
Původ
sbírka dědiců umělce
soukromá sbírka, Polsko
Vystaveno
V kruhu pruszkowských umělců. Bolesław Cybis a přátelé, DESA Unicum, 5. – 22. srpna 2024
Literatura
V kruhu pruszkowiáků. Bolesław Cybis a přátelé, ed. Michał Szarek, Varšava 2024, s. 224–25, kat. č. 67 (obr.)
Michał Szarek, Náboženská tematika v malířství pruszkowiáků, tj. umělců z okruhu Tadeusze Pruszkowského. Tradice a modernita, „Sacrum et Decorum“ 2023, sv. 16, s. 39 (zmíněno)
Životopis
Narodil se v zámožné rodině na statku Massandra na Krymu. V raném dětství a v mládí se spolu s rodiči často stěhoval. Pobýval v Grodnu a Jaltě a studoval na Reálné škole ve Vilniusu. Od roku 1911 žil v Petrohradě. O rok později se rodina přestěhovala do Charkova, kde začalo první důležité období v životě budoucího umělce. Do roku 1915 navštěvoval Reální školu profesora Burakova. Následně až do roku 1918 studoval na Charkovské škole výtvarných umění. Již tehdy čerpal silnou inspiraci z výdobytků ruské avantgardy. Kromě malířství se věnoval hlavně sochařství a scénografické výzdobě místních divadel. V roce 1917 vstoupil do řad skupiny propagující myšlenky kubofuturismu, zvané „Svaz sedmi“.
Upevnění sovětské moci a její expanze donutily mladého Cybise k útěku. 6. září 1919 uprchl z Charkova a přes Teodozii se dostal do Istanbulu. Tehdy začala další etapa jeho kariéry. V někdejším Konstantinopoli navázal úzké kontakty s dalšími ruskými emigranty spojenými s avantgardními proudy. Žil v chudobě a s obtížemi se živil. Vydělával si hlavně jako malíř vývěsních štítů pro kavárny a divadla. Zabýval se také výrobou keramických dýmek. Z této doby pocházejí i první kresby, které dnes známe. Cybis kvůli nedostatku materiálu často kreslil na obě strany papíru. Maloval hlavně akty a anatomické studie, ale také scény z podsvětí velkoměsta – výjevy z nevěstinců a podřadných hospod.
Od 20. července 1923 je umělec evidován již ve Varšavě. Zpočátku bydlel na náměstí Tří křížů. V té době pracoval v keramické dílně Andrzeje Wojnackého a Kazimierze Czechowského na ulici Czerniakowskiej, kde se s největší pravděpodobností věnoval malířským dekoracím. Od září navštěvuje jako volný posluchač přednášky na varšavské Škole výtvarných umění. Studuje malířství v ateliéru Tadeusze Pruszkowského a grafiku u Władysława Skoczylasa. V roce 1924 se poprvé účastní plenéru v Kazimierzu Dolnym na Vise. Rok 1925 se stává zlomovým v Cybisově soukromém i profesním životě. Ožení se s Marií Tymovou. Mladý manželský pár se nastěhuje do jednoho z oblouků Poniatovského mostu, u kterého pracuje malířův otec. Cybis díky stipendiu odjíždí do Paříže, kde navštíví Světovou výstavu dekorativního umění. Zúčastňuje se dalšího plenéru v Kazimierzu Dolném a po návratu spolu s dalšími kolegy pod vedením uměleckého guru Pruszkowského zakládá „Bratrstvo svatého Lukáše“ – jedno z nejvýznamnějších výtvarných sdružení meziválečného Polska. V zimě na přelomu let 1925 a 1926 pobývá na panství Soboty u svého přítele Jana Stokowského. Silně se inspiruje folklórem łowického kraje, což se odráží v jeho kompozicích zobrazujících rolníky a ženy z Łowic v barevných lidových krojích. V roce 1927 zahájil stavbu „Placówki“ v Młocinách, kde měl být umístěn jeho dům i ateliér sdružující další umělce. Již kolem poloviny 20. let se začíná inspirovat německým uměleckým směrem Neue Sachlichkeit (Nová věcnost). Pod jejím vlivem vytváří kompozice snového charakteru – postavy manekýnů či krajiny se uschlými stromy. V roce 1928 namaloval Cybis obraz „Česající se“.
V roce 1930 se spolu s manželkou a přítelem, rovněž malířem Janem Zamoyským, vydává na dalekou cestu. Trasa této cesty vede přes Vídeň a pevninské Itálii až na Sicílii. Končí však v severní Africe, kde cestovatelé navštěvují Tunis a Tripolis. Během výpravy vzniká mnoho skic a kreseb. Po návratu do Varšavy pak vzniká celá série olejomaleb. Umělec tehdy začíná experimentovat s fakturou. Do kompozic zavádí trojrozměrné prvky. V roce 1936 vzniká ikonické dílo „Primavera“. Ve 30. letech se umělec stále více přiklání k monumentálnímu malířství. V roce 1939 odjíždí do Spojených států, aby tam vyzdobil polský pavilon připravovaný pro Světovou výstavu. Vypuknutí druhé světové války uvězní manžele za oceánem. Cybis spolu s manželkou zůstává ve Spojených státech navždy. V roce 1942 otevřeli v Trentonu ve státě New Jersey továrnu Cordey China Inc. a k ní přilehlé experimentální studio Cybis Porcelain Art, kde se věnovali keramice. Tato činnost přinesla Cybisovým značné příjmy i slávu. Samotná továrna však funguje ještě dlouho po smrti manželů.
