Henryk SIEMIRADZKI (1843 - 1902), Portrét Římanky (1896)
kvaš, šedobéžový papír nalepený na kartonu
35,5 x 29 cm
Signováno a datováno na l.d.: "H.Siemiradzki Roma 1896".
Na zadní straně akvarelem nápis: "Siemirikii", na zadní straně akvarelem nápis: "Siemirikii": "Siemiradzki / Roma 1896".
Předmět s průzkumem a konzervátorským posudkem Prof. Dariusze Markowského.
Henryk Siemiradzki (1843-1902) - významný akademický malíř; zpočátku žák malíře Dmitrije Bezpercha v Charkově, absolvent přírodovědeckého oddělení charkovské univerzity - od roku 1864 studoval na petrohradské Akademii výtvarných umění. Za své studentské práce získal pět stříbrných a dvě zlaté medaile. V roce 1871 odjel jako stipendista Akademie do Mnichova, kde zůstal rok, samostatně studoval a udržoval kontakty s tamní kolonií polských umělců. Od roku 1872 žil trvale v Římě; zpočátku měl ateliér ve via Margutta, od roku 1884 ve vlastním paláci ve via Gaetta. Vyznamenán členstvím v evropských akademiích - Akademii svatého Lukáše v Římě (1880), Akademii v Petrohradě, Berlíně, Stockholmu, Paříži, Turíně, opakovaně oceněn medailemi na výstavách, vyznamenán státními řády (včetně francouzského Řádu čestné legie a italského řádu Corona d'Italia), těšil se velkému uznání a slávě. Udržoval stálé a čilé kontakty se svou zemí - posílal obrazy na výstavy a v roce 1879 věnoval svůj slavný obraz Svícny křesťanství městu Krakov, čímž dal vzniknout sbírce Národního muzea. Namaloval opony pro divadla v Krakově (1896) a ve Lvově (1900; umělcův dar městu). Náměty pro své obrazy hledal především v antice; v historii, životě a mýtech starého Řecka nebo Říma. Vytvářel však také náboženské výjevy (Nanebevstoupení Páně), žánrové obrazy a portréty. S mistrovskou technikou maloval jak monumentální, divadelně inscenovaná a přeplněná plátna, tak intimní kompozice, zasazené buď do antických kulis, nebo do současných reálií (S viatikem, S útěchou a pomocí). Maloval dekorativní plafony (Jaro, Svítání, Světlo a tma), byl autorem souboru obrazů v chrámu Krista Spasitele v Moskvě 1875-1879). S oblibou maloval krajiny, ať už jako kulisy k výjevům v nich se odehrávajícím, nebo někdy jako samostatnou krajinu ponořenou do soumraku či zalitou sluncem. Siemiradzki uměl zvláště dobře ztvárnit účinky světla pronikajícího větvemi stromů, které, jak napsal H. Sienkiewicz, vrhají silný stín, mezi nímž vibrují zlaté skvrny vytvořené slunečními paprsky vmáčknutými mezi listy /.../ Nikdo nemaluje pohyb slunečních paprsků tak dobře jako Siemiradzki.
