Jan REMBOWSKI, Portrét dívky s kapesníkem na hlavě

Olej, plátno, 67,5 x 53 cm, sign. p.d.: JRembowski 1919.

Malíř, sochař, grafik, interiérový designér, ilustrátor, žák třídy kreslení Wojciecha Gersona ve Varšavě. V letech 1901-1907 pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění v Krakově v ateliéru Konstantyho Laszczky; kvůli nemoci byl nucen přerušit studium sochařství, pokračoval u Józefa Mehoffera. V roce 1903 se kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu usadil v Zakopaném, kde zůstal až do roku 1916. Aktivně se účastnil uměleckého a kulturního života města. Od roku 1906 byl jedním z žáků Władysława Ślewińského, který žil v Poroninu. V letech 1908 a 1912 odcestoval na několik měsíců do Itálie. Byl zakládajícím členem Podhalského uměleckého spolku a také členem skupiny "Pětka" (s W. Hofmanem, W. Wojtkiewiczem, M. Jakimowiczem a L. Gottliebem). Nemoc mu zabránila vstoupit do legií po vypuknutí první světové války, ale byl autorem portrétů legionářských důstojníků pobývajících na léčení v Zakopaném. V roce 1916 se přestěhoval do Varšavy. V roce 1919 se chtěl zúčastnit prvního slezského povstání, čemuž bohužel zabránilo krvácení do plic. Zúčastnil se řady výstav ve Varšavě, Krakově, Zakopaném, Lvově a Poznani. Rembowského posmrtné výstavy se konaly v TZSP ve Varšavě v roce 1923, v Lodži v roce 1924 a v TPSP v Krakově v roce 1923. Umělec nejčastěji používal uhel, sangvinik a pastel, jeho tvorba byla ovlivněna secesí, raným expresionismem a uměním Zakopaného. Malířských děl zanechal o něco méně než vysoce ceněných kreseb. Navrhoval vitráže a polychromie, vytvářel ilustrace pro časopisy a jeho dílo zahrnuje i část výzdoby sanatoria Dłuski v Zakopaném.