Julian Fałat (1853 Tuligłowy - 1929 Bystra), Polesí

akvarel, kvaš, karton, 32 × 72 cm,
signováno a na l. d. popsáno: "JFałat Polesie".

"Ale co když paprsky zimního slunce dopadají na tuto nesmírnou čistou bělost. To, co pak vznikne, je bílá a modrá symfonie tónů nesrovnatelné čistoty. Tato symfonie se stala jedním z Falatových nejoblíbenějších malířských motivů." S. Popowski, "Juljan Fałat", [in:] "Průvodce výstavou Společnosti pro podporu výtvarného umění č. XVII", Varšava 1926, s. 11.

"Ve sluncem nasycených zimních krajinách reprodukuje s neobyčejnou zručností materialitu sněhu - jeho čerstvou nadýchanost nebo jeho tíhu během tání." (Fałat, J.: "Sněhová krajina. A.Król, Julian Fałat, Stalowa Wola 2010, s. 75 [katalog výstavy].

Fałatovy zimní krajiny se setkaly s velkým ohlasem veřejnosti. Kritika je hodnotila výše než díla norských umělců, kteří byli dosud považováni za mistry tohoto žánru (T. Dudek Bujarek, Julian Fałat - życiorys pędzlem zapisany, Bielsko-Biała 2017, s. 161). Fałatovy sněhy chtěl mít v hlavním městě každý. Fałat dostával naléhavé dopisy, které zněly: : "Téměř každý kupec chce mít "Sníh" a jenom sníh, každému slibuji a poznamenávám si, a tady sněhy nejsou a není je vidět, takže teď velmi prosím, vážený pane, něco mi nutně pošlete poštou" (Dopis J. Wołoszynowské J. Fałatovi, 15. února 1914, MBB/H-FJ/1498). Sám autor považoval zimní krajinu za půvabné téma. Fałatův upřímný obdiv k tomuto ročnímu období se odrážel i v jeho korespondenci dceři: "V současné době máme nádhernou zimu. Celé noci sněží a krajina je nádherná, takže stačí počkat na první sluneční paprsek a malovat. (Dopis J. Fałata dceři, 12. října 1927, MBB/H-FJ/1350); "Celý svět pokrytý sněhem je tak krásný, že člověk může radostí křičet." (Dopis J. Fałata dceři, 15. listopadu 1927, MBB/H-FJ/1353).