Julian Fałat, AUTOPORTRET S DEDIKACÍ, 1927

50,0 x 70,5 cm - olej, plátno zdvojené, signované při horním okraji: Marjanu Niemczewskému | nabízím tento svůj Konterfekt, abych mu připomněl | že ho ze srdce miluji | můj Kuka jFałat | Bystra | 1927.



Autoportrét je věnován druhému manželovi umělcovy dcery. Helena Fałat, známá jako "Kuka", se v roce 1924 provdala za právníka Mariana Józefa Niemczewského, s nímž měla dvě děti, Lucynu a Lucjana.

Julian Fałat (Tuligłowy [okres Lvov] 1853 - Bystra u Bielska 1929) - malíř a pedagog - jeden z nejvýznamnějších polských umělců konce 19. a počátku 20. století, člen polských a evropských tvůrčích sdružení a Královské akademie výtvarných umění v Berlíně, mnohokrát oceněný medailemi na mezinárodních výstavách. Studoval malbu u Władysława Łuszczkiewicze a Leona Dembowského na Škole výtvarných umění v Krakově (1868-71 a 1881) a na Akademii výtvarných umění v Mnichově u Alexandra Strähubera a Johana Leonhardta Raaba (1877-80). Po studiích strávil několik měsíců v Římě, v roce 1884 byl v Paříži a ve Španělsku a v roce 1885 podnikl námořní cestu kolem světa. V roce 1886 se na lovu v sídle knížete Radziwilla v Nesvěžích seznámil s pozdějším německým císařem Vilémem II - pro nějž pak v letech 1886-95 pracoval jako dvorní malíř v Berlíně. V letech 1894-96 spolupracoval s Wojciechem Kossakem na panoramatu Bereziny. V roce 1895 byl jmenován ředitelem Školy výtvarných umění v Krakově, kde důkladně reformoval systém výuky a školu přeměnil v moderní Akademii výtvarných umění (1900). Do roku 1910 byl rektorem Akademie, po odchodu do důchodu se usadil v Bystré u Bielska. Byl vynikajícím akvarelistou, maloval také olejomalby. V dřívějším období tvořil v realistické konvenci, postupem času paletu zesvětloval a obohacoval, v akvarelech zavedl překypující barevnou skvrnu. Proslavil se jako malíř loveckých scén zasazených obvykle do zimní krajiny, maloval také krajiny, venkovské žánrové výjevy, portréty a pohledy na města.