Julian Fałat, KRAJINA ZE ŠVÝCARSKA, 1875 nebo 1876

16,7 x 25,3 cm - akvarel, papír sign. l.d.: J Fałat | 1. | 9.

na rubu (tužkou): 150 -



Provenience: Sbírka velvyslance Karola Poznanského (1893-1971) - tajemníka polské delegace na mírových jednáních v Rize. Od roku 1927 generální konzul v Paříži, v letech 1934-1945 generální konzul Polské republiky ve Velké Británii.



V roce 1873 odešel Fałat studovat techniku do Curychu a poté se přestěhoval do Mnichova. Mladý umělec, který se nacházel v tíživé finanční situaci, přijal na jaře 1874 práci na stavbě švýcarské železnice Tösstahlbahn. Počáteční období strávil v kanceláři u rýsovacího stolu, ale v létě 1875 se vydal "na trať". Okouzlen švýcarskou krajinou trávil každý volný den na túrách a maloval akvarely. Ve svých Pamětech vzpomíná na práci v plenéru a píše:

"Stále více maluji akvarelem a shromažďuji množství akvarelových a perových skic.

(Julian Fałat, Vzpomínky, 2. vydání, Katowice 1987, s. 75 [první vydání v roce 1935]).

Julian Fałat (Tuligłowy [okres Lvov] 1853 - Bystra u Bielska 1929) - malíř a pedagog - jeden z nejvýznamnějších polských umělců konce 19. a počátku 20. století, člen polských a evropských tvůrčích sdružení a Královské akademie výtvarných umění v Berlíně, mnohokrát oceněný medailemi na mezinárodních výstavách. Studoval malbu u Władysława Łuszczkiewicze a Leona Dembowského na Škole výtvarných umění v Krakově (1868-71 a 1881) a na Akademii výtvarných umění v Mnichově u Alexandra Strähubera a Johana Leonhardta Raaba (1877-80). Po studiích strávil několik měsíců v Římě, v roce 1884 byl v Paříži a ve Španělsku a v roce 1885 podnikl námořní cestu kolem světa. V roce 1886 se na lovu v sídle knížete Radziwilla v Nesvěžích seznámil s pozdějším německým císařem Vilémem II - pro nějž pak v letech 1886-95 pracoval jako dvorní malíř v Berlíně. V letech 1894-96 spolupracoval s Wojciechem Kossakem na panoramatu Bereziny. V roce 1895 byl jmenován ředitelem Školy výtvarných umění v Krakově, kde důkladně reformoval systém výuky a školu přeměnil v moderní Akademii výtvarných umění (1900). Do roku 1910 byl rektorem Akademie, po odchodu do důchodu se usadil v Bystré u Bielska. Byl vynikajícím akvarelistou, maloval také olejomalby. V dřívějším období tvořil v realistické konvenci, postupem času paletu zesvětloval a obohacoval, v akvarelech zavedl překypující barevnou skvrnu. Proslavil se jako malíř loveckých scén zasazených obvykle do zimní krajiny, maloval také krajiny, venkovské žánrové výjevy, portréty a pohledy na města.