Tadeusz Makowski, ŽENA S PTÁKY, 1920

47,5 x 65,2 cm - olej, deska signováno p.d.: Makowski | 920
Na rubu číslo (bílou barvou): 19; také aukční nálepky: Makowski, č.

Obraz patřil jednomu z nejvýznamnějších logiků - Alfredu (Tajtelbaumovi) Tarskému (1901-1983). Narodil se a vystudoval ve Varšavě, v roce 1939, ještě před vypuknutím samotné války, odešel do Spojených států, kde se natrvalo usadil. Byl zakladatelem teorie modelů a sémantické definice pravdy.

Obraz Žena s ptáky je datován autorem do roku 1920. V létě toho roku byl Makowski v půvabné vesničce Espaly u Le Puy, kde od roku 1918 trávil dovolenou. Ještě předtím se umělec vydal do Bretaně za svým přítelem a učitelem Władysławem Ślewińským. Po jeho smrti na jaře 1918 se Makowski rozhodl změnit prostředí. V dopise Wieńczysławu d'Ercevillovi z 1. září 1920 napsal: Nikdy jsem neměl potíže s tím, co malovat, protože v mém srdci něco takového je - ale vždycky jsem se trápil tím, jak malovat. Snad se mi jednou konečně podaří udělat pevný krok. To jsou mé strasti, o kterých Vás prosím, abyste se nikomu nezmiňoval. Prázdniny už se chýlí ke konci, za tucet dní budeš muset myslet na to, že si sbalíš věci a odjedeš. Ale já budu do poslední chvíle zaměstnán spoustou studií, skic kreseb a akvarelů. Dohromady to dává více než 80 kusů. Hodně kreseb [...] relativně málo krajiny. Mám dvě větší věci, z nichž jedna je La Bourree d'Auvergne. Snažil jsem se nemyslet na formule a pracovat se vší radostí, kterou mi barvy a tužka poskytují. (W. Jaworska, Tadeusz Makowski. Polský malíř v Paříži, s. 96).

Obraz zmíněný v dopise - La Bourrée d'Auvergne - je ve stejné poměrně temné barevné paletě a stylu jako výše představená Žena s ptáky. To znamená, že byl s největší pravděpodobností namalován rovněž během Makowského letního pobytu v Espaly, kde umělec maloval žánrové výjevy z vesnického života. Jak si zapsal do svého deníku: Znovu stojím před přírodou jako dítě a s naivitou se snažím věrně napodobit to, co vidím, pozoruji ji stále hlouběji a chci z ní stále více vyrvat to, co mě okouzluje ze všeho nejvíce - Život. (T. Makowski, Vzpomínky, s. 234)

Obraz nese také mnoho společných rysů s Autoportrétem s dívkou, který jsme představili v aukci v prosinci 2019. Stejná hnědočervená barevnost, prokládaná modrými tóny, a zjednodušení tvarů a fyziognomie zobrazených postav - to jsou charakteristické rysy Makowského tvorby z období kolem let 1920-1922.



Bibliografie:

- Jaworska, Tadeusz Makowski. Polski malarz w Paryżu, Wrocław-Warszawa-Kraków 1976;

- T. Makowski, Vzpomínky, Varšava 1961.

Tadeusz Makowski (Osvětim 1882 - Paříž 1932) - malíř, grafik; v letech 1903-1908 studoval malbu u Józefa Mehoffera a Jana Stanisławského na Akademii výtvarných umění v Krakově. Během studií cestoval do Benátek, po absolutoriu odešel do Paříže, kde zůstal natrvalo. Během první světové války pobýval v Bretani, kde se spřátelil s Władysławem Ślewińským. V roce 1916 se vrátil do Paříže, odkud cestoval do Auvergne, Nizozemska a Belgie. Ve svých raných dílech se inspiroval obrazy Pierra Puvise de Chavannes. V letech 1912-1915 je v jeho obrazech patrná fascinace kubismem a později také inspirace starým nizozemským malířstvím a polským lidovým uměním. Postupem času umělec stále více zjednodušoval formu a dospěl k vytvoření "vlastního systému plastických znaků". Zvláště často maloval děti, později také staré lidi a vždy měl rád květiny a krajiny. Hodně vystavoval ve Francii, ale doma nebyl příliš známý. Jediná větší výstava jeho díla se konala v roce 1936 ve varšavském Institutu pro uměleckou propagandu. Dnes je považován za jednoho z nejzajímavějších polských malířů meziválečného období. Jeho dílo, důkladně zpracované a pojednané ve studiích profesorky W. Jaworské, bylo představeno v roce 1960 na monografické výstavě v Národním muzeu ve Varšavě, na výstavě v letech 1990/1991 prezentované v Bochumi a v Národním muzeu ve Varšavě a na nedávné výstavě ve Slezském muzeu v Katovicích a opět v Muzeu ve Varšavě.