Mikhail Gorstkin Wywiórski, SKALISTE WYBRÓžIE

43,5 x 66,0 cm - olej, plátno nalepené na kartonu signováno p. d.: M. G. Wywiórski

V rozích stopy po špendlících; navíc na rubu podél pravého okraje číslo (červenou pastelkou): F 2004.

Michał Gorstkin Wywiórski (Varšava 1861 - Berlín 1926) studoval v letech 1883-1887 v Mnichově; na Akademii u profesorů Karla Raupa a Nikolause Gysise a současně v soukromých ateliérech Józefa Brandta a Alfreda Wierusze-Kowalského. V roce 1884 debutoval na výstavě v TPSP v Krakově a svá díla vystavoval také v Mnichově, kde v roce 1894 na mezinárodní výstavě v Glaspalastu získal medaili za obraz Z litevského lesa. V roce 1895 se na pozvání Wojciecha Kossaka a Juliana Fałata přestěhoval do Berlína, kde pracoval na panoramatu Berezina (1895-1896). V Berlíně se usadil na delší dobu a poté pobýval ve Velkopolsku a Varšavě. Spolupracoval také s Janem Stykou na panoramatu Bitva u Sibiu (1897) a v roce 1900 odcestoval společně s Kossakem do Španělska a Egypta, aby zde pořídil venkovní skici pro zamýšlená panoramata Somosierra (nerealizováno) a Bitva u pyramid (1901). Cestoval také do Litvy, na ostrov Sylt, do Norska, Švédska, k Severnímu a Baltskému moři, maloval v Amsterdamu, na Krymu a na Kavkaze. Ve svých raných dílech, silně ovlivněných Brandtem a Wieruszem-Kowalským, maloval lovecké a žánrové výjevy a obrazy s Tatary, kozáky nebo Čerokeji, které mu přinesly úspěch na mnichovském trhu s uměním. Postupem času se hlavním námětem jeho obrazů stala čistá krajina, vnímaná a malovaná citlivě a s láskou.