Rozměry: 26 x 21 cm
signováno a datováno na p.d.: "A.S|63".
Původ
The Andrea Rosen Gallery, New York
Institucionální sbírka, Polsko
Vystaveno na
Alina Szapocznikow. Du dessin à la sculpture, Centre Pompidou, Paříž, 27.02-20.05.2013
Literatura
Katalog kreseb Aliny Szapocznikow, ed. J. Gola; in: Alina Szapocznikow. Zastavení života. Kresby a sochy, katalog výstavy, ed. J. Grabski, IRSA, Krakov-Varšava 2004, kat. č. 408, s. 257 (il.).
Alina Szapocznikow. Du dessin à la sculpture, katalog výstav, ed. J. Storsve, Éditions Dilecta, Centre Pompidou, Paříž 2013, kat. č. 36, s. 80, 172 (il.).
Životopis
Alina Szapocznikow se narodila 16. května 1926 v Kališi. Pocházela z rodiny židovského lékaře. Za války byla v ghettu v Pabianicích a poté postupně vězněna v německých koncentračních táborech: Terezín, Osvětim-Březinka, Bergen-Belsen a Terezín. Po osvobození se sice její matka vrátila do Lodže, ale Szapocznikow se rozhodla žít v Praze. Zde se vyučila výtvarnicí v ateliéru sochaře Otokara Velimského a poté začala studovat na Vysoké škole umělecko-průmyslové. Díky stipendiu studovala Szapocznikow čtyři roky na École nationale supérieure des beaux-arts v Paříži. Těžká nemoc ji však donutila studium přerušit. V roce 1951 se umělkyně vrátila do Polska a natrvalo se usadila ve Varšavě, kde měla ateliér. Zpočátku vytvářela sochy v převažujícím socialistickorealistickém stylu; jednalo se především o projekty a monumentální realizace. Po tzv. tání v polovině 50. let mohla konečně ukázat to, co ji fascinovalo: formu a materiál. Tehdy vznikly sochy označující další etapy v autorčině tvorbě. Ženské figury: První láska, Těžký věk; organické formy: Plíživec, Bellissima; masy hmoty natažené na ocelovém lešení, které jako by se vysmívaly zákonu gravitace: Máří Magdaléna, Šašek. V roce 1963 opustila zemi a natrvalo se usadila v Paříži. Ve svém ateliéru v Malakoffu experimentovala s novými materiály: polyesterem nebo polyuretanem. Vytvářela především prostorové kompozice s využitím odlitků vlastního těla a těl blízkých osob. Ke konci života měly některé její projekty konceptuální charakter. Zemřela o deset let později v sanatoriu Praz-Coutant v Passy po dlouhém boji s rakovinou. Za rozhodující pro čtení umění Szapocznikowové lze považovat expozici napětí a kontrastů existujících mezi krásou a ošklivostí, radostí a smutkem, vnitřní energií a úpadkem, vitalitou a tělesnou slabostí. Toto východisko vychází z pohledu na její díla prizmatem její biografie, která prošla jakýmsi mytologizačním procesem. Na základě textů psaných z perspektivy memoárů vznikl ucelený obraz Szapocznikowové - temperamentní, těžce zkoušená, brzy zesnulá krásná žena. Její veselost, krása a energie, patrné ve způsobu bytí a tvorby, v kontrastu s těžkými zážitky: pobytem v ghettu a koncentračních táborech, tuberkulózou, neschopností rodit a rakovinou, jako by vrhaly stín na celý její umělecký odkaz a představovaly jeden z hlavních interpretačních klíčů.