Ludomir BENEDYKTOWICZ (1844-1926), Duby, 1882

dřevoryt, papír, 31 x 22 cm (uvnitř pasparty), 42 x 33 cm (pasparta); sign. a dat. na matrici p. d.: L. Benedyktowicz / 1882

Ludomir Ludwik Dominik Benedyktowicz - polský lesník, malíř, účastník lednového povstání. Byl šachovým nadšencem a významným šachovým aktivistou. Rytíř řádu Virtuti Militari, podporučík polské armády, v době vypuknutí Lednového povstání studoval druhý ročník univerzity. Aktivně se ho zúčastnil, bojoval v partyzánské jednotce pod vedením Władysława Cichorského "Zameczek" (později ve Wilkoszewského jednotce "Wirion"). Během potyčky s kozáky byl zraněn. Kromě toho mu jeden z útočníků usekl šavlí pravou ruku. První pomoc povstalci poskytla Nepomucena Sarnowiczová, majitelka vesnice Kaczkowo, kde k potyčce došlo. Zraněný byl převezen na faru v Ostrowě Mazowieckém. Zde mu byla za ztížených podmínek provedena operace a amputována levá ruka. Aby nebyl vystaven pronásledování, bylo oznámeno, že zemřel při potyčce s kozáky, a byl mu postaven hrob, který existuje dodnes. Jeho postižení mu znemožnilo pokračovat ve vzdělání lesníka. Rozhodl se věnovat malířství. První kroky učinil Ludomir na varšavské škole kreslení pod vedením profesora Wojciecha Gersona. Svá díla maloval štětcem připevněným ke kovovému kroužku. Kroužek měl umístěný na předloktí pravé ruky a za něj zasunutý štětec, pero nebo uhel, který rád používal. studoval na škole v Mnichově. Na základě svých prací byl přijat za studenta tamní Akademie výtvarných umění (koncem října 1868 vstoupil na Akademii - Antikenklasse: imatrikulace 9. května 1869). Po ukončení studií se vrátil do Polska. Přes veškerá opatření se mu kozáci dostali na stopu, zatkli ho a uvěznili ve varšavské citadele. Když se dostal na svobodu, ocitl se na kompoziční škole Jana Matejky v Krakově. Poté si otevřel vlastní malířský ateliér. V Krakově žil čtyřicet let. V dubnu 1913 v souvislosti se sílící kritikou obrazů mladopolských umělců, včetně "mnichovanů", k nimž patřil, zaslal uměleckému světu otevřený dopis pod názvem "Ve jménu pravdy". Ještě před první světovou válkou se s rodinou přestěhoval do Lvova. Tam zemřel před 2. prosincem 1926 ve věku 82 let. Jeho tělo bylo převezeno do Krakova a pohřbeno na Rakowickém hřbitově.