Giclée, velínový papír Arches, 77 x 60 cm (vnitřní rozměry rámu); zarámováno v rámu a ve dvojitém passe-partout se zlatými lemovkami
Signováno z desky vpravo dole „LEMPICKA“
Vyrobeno: Elite Lithoraphers, Edmonton, Kanada
Licence: Tamara de Lempicka Estate, LLC Kanada
Reference: A. Blondel, Tamara de Lempicka, Catalogue raisonné, 1921–1979, Lausanne, 1999
Toto je obraz pro znalců, kteří v díle Tamary de Lempické hledají něco víc než jen skandál. Je to důkaz jejího neuvěřitelného malířského umění – schopnosti zachytit jemnost peří, teplo kůže a klid duše.
Jedná se o jeden z nejlyričtějších a nejjemnějších obrazů v celém díle Tamary Lempické. Tento obraz je jiný – je to „jemná tvář“ Tamary. Místo provokativního pohledu zde najdeme melancholii, zamyšlenost a jemnost.
Zlatavé vlasy modelky, namalované ve formě pravidelných, geometrických vln, jsou esencí účesů 20. let. Jejich kovový lesk v kombinaci s tmavým, hlubokým pozadím dodává postavě...
Mnozí badatelé v této tváři rozpoznávají rysy Tamaryiny dcery – Kizetty, i když v poněkud idealizovanější, zralejší podobě.
Originál obrazu se po určitou dobu (od roku 1978) nacházel v soukromé sbírce Jacka Nicholsona, který je velkým milovníkem a sběratelem díla Łempické.
„Řídila se svými vlastními pravidly, a to byla pravidla dvacátých let. Zajímali ji pouze lidé, které nazývala ‚nejlepšími‘ – aristokracie, boháči a intelektuální elita. Jako každý talentovaný člověk byla matka přesvědčena, že jí náleží vše, co svět může nabídnout – setkání s lidmi, kteří jí mohli pomoci nebo přispět k rozvoji jejího ega, byla pro ni zcela přirozená. Žila na Rive Gauche, kde museli bydlet umělci, a nesnášela vše, co bylo buržoazní, průměrné nebo „hezké“. Nosila výhradně luxusní oblečení, aby oslnila veřejnost a vytvořila auru tajemství kolem své minulosti, věku, života v Polsku a Rusku, ba dokonce i kolem své rodiny. Polská dívka z dobré rodiny, nezletivá nevěsta, emigrantka, velmi mladá matka – všechny tyto postavy, jako paravány z šatníku divy, její malířství svrhlo. Na jejich místo se dostala moderní, fascinující, rafinovaná a dokonce dekadentní krása ze slavného autoportrétu, který krátce nato namalovala na obálku módního časopisu „Die Dame“. „Žiji na okraji společnosti,“ říkávala Tamara, „pro takové jako já neplatí běžná pravidla.“ Od samého počátku byl jediným cílem mé matky styl.“
Literatura:
T. de Lempicka, Annotated Photo Albums, Houston, 1923, č. 63. (ilustrováno)
K. de Lempicka-Foxhall & C.L. Phillips, Passion by Design, the Arts and Times of Tamara de Lempicka, New York, 1987, s. 110 (ilustrováno).
E. Thormann, Tamara de Lempicka, Kunstkritik und Künstlerinnen in Paris, Berlín, 1993, č. 58 (ilustrováno na s. 189).
Tamara Łempicka – polská umělkyně světového renomé, ikona art deco a meziválečného období. Své rané mládí strávila ve Varšavě (kde se narodila), ve Švýcarsku (kde navštěvovala internátní školu) a v Petrohradě (kde poznala svého prvního manžela Tadeusze Łempického). V tomto období poznala Itálii a s ní i renesanční mistry, kteří pro ni představovali nevyčerpatelný zdroj inspirace. V roce 1918 se přestěhovala do Paříže. Ve francouzském hlavním městě zahájila studium malířství a objevila kubismus, který se stal charakteristickým prvkem její tvorby. S vypuknutím druhé světové války se přestěhovala do Spojených států, aby následně strávila zbytek života v Mexiku. Tam byla také „pohřbena“ – v souladu s poslední vůlí umělkyně byl její popel rozprášen u sopky Popocatepetl.
„Malovala jsem krále i prostitutky. Maluji ty, kteří mě inspirují a vyvolávají ve mně vibrace.“
