Henryk Berlewi - Židle s červenou drapérií
Barevná litografie
Rok: 1950/1953
Rozměry: 28 x 38,5 cm, 45 x 56 cm (list)
Dílo signováno rukou tužkou, p.d.: "H.Berlewi.1950-1953″.
Pod tužkou věnování: H. Berlewi, Paříž 9.12.53, příteli Rostemu Averbuchovi se vší láskou a díky.
L.d.: 20/150
Henryk Berlewi (Varšava 30. října 1894 - Paříž 2. srpna 1967). Byl malířem, grafikem, typografem a kritikem. Byl významnou osobností konstruktivistického umění v Polsku ve 20. letech 20. století.
Studoval na Académie des Beaux-Arts v Antverpách (1909-10), naEcole des Arts Décoratifs a Ecole des Beaux-Arts v Paříži, než se v roce 1913 vrátil do Varšavy, kde studoval na kreslířské škole u Jana Kauzika (1913-15). V letech 1915-18 tvořil a vystavoval, mimo jiné v Národní galerii Zachęta, portréty a figurální kompozice. Od roku 1918 se datuje Berlewiho sblížení s okruhem varšavských futuristů a formalistů. V jeho dílech se objevuje deformace a prvky expresionismu. Pod vlivem El Lissitzkého, který navštívil Varšavu v roce 1921, se začal zajímat o myšlenku obnovy židovského umění a chopil se tematických vláken souvisejících s kulturou a každodenním životem Židů. V letech 1922-23 pobýval Berlewi v Berlíně, kde pod vlivem avantgardních směrů a kontaktů s významnými umělci radikálně změnil svou tvorbu a vytvořil teorii mechanizované textury, kterou v roce 1924 publikoval tiskem ve Varšavě a v Berlíně (v časopise "Der Sturm"). Umělec publikaci spojil se samostatnými výstavami v obou městech. Varšavská výstava se konala ve výstavní síni automobilky Daimler-Benz, což souznělo s ideou mechanofakturace o maximálním sblížení umění a techniky, kterého mělo být dosaženo mimo jiné sestavením obrazu z opakujících se geometrických prvků. V letech 1924-26 Berlewi spoluzaložil s dalšími polskými umělci skupinu Blok. V roce1926 se vrátil k objektovému umění, aniž by se však rozešel s konstruktivistickým hnutím. V roce 1928 odešel do Paříže, kde získal pověst portrétisty. Za druhé světové války se skrýval na jihu Francie a v letech 1943-44 spolupracoval s hnutím odporu v Nice. Po válce pokračoval ve figurativní malbě až do roku 1957, kdy se pod vlivem nových uměleckých směrů a retrospektivní výstavy konstruktivismu v galerii Denise Renée, jíž se účastnil, vrátil k abstrakci. Navázal na teorii a praxi mechanofaktury a použil ji jako východisko k vytvoření vlastní verze op-artu.
