Tadeusz Makowski (1882 Osvětim - 1932 Paříž), Portrét chlapce

tužka, papír, 29,5 × 21,5 cm v lehkém paspartování
signováno p. d.: T. Makowski

"Dítě, duše dítěte - to už je takříkajíc stálé punctum organum Makowského tvorby. Zde by se dal uplatnit hlubší postřeh profesora Paula Hazarda, autora půvabné knihy "O knihách, dětech a lidech": Makowski jako syn Severu v dítěti nevidí, nebo spíše nehledá, budoucího člověka. Místo toho vidí v dospělém člověku bývalé dítě. Zdá se, že podobně jako [Jules] Michelet i Makowski vnitřně dospěl k závěru, že od dítěte se lze mnohému naučit a že stojí za to se učit..... Nebo možná jen objevil dítě v sobě. K tomuto objevu přistupoval se svou obvyklou 'úsměvnou vážností'". (Z. L. Zalewski, "Tadeusz Makowski" (silueta malíře a člověka), Kurier Warszawski 1933, č. 39, s. 10-11).

F. Biernat o dětských kresbách napsal: "Kresba je mimořádně jemná, měkká, ale expresivní a emotivní. Není v ní nic z konvence akademické kresby, dokonce ani nepředstírá, že je kresbou uměleckou - je to spíše osobní psaní, jako by se svěřovala na listu kreslicího papíru. Některé obrazy z této doby jsou pouze modelované, jako by malíři nezáleželo na konvexnosti tvaru. Melodický rytmus linií, jemná světelnostříbrná škála (...) F.Biedrat [Ch.Aronson], Tadeusz Makowski 1882-1932, "Głos Plastyków" IV, 1935/37, č. 7-12, s. 54-57. [in:] Anna Wierzbicka, Artyści polscy w Paryżu, Antologia textów 1900-1939, Warszawa 2008, s. 262-263.